Nevinná rodinná situace.
Eliška přišla ze školy a chystá si u stolu palačinky.... Hyperaktivní Jenda kolem poskakuje.
V jednu chvíli se Eliška zohne pro něco, co jí upadlo na zem....a jak Jenda poskakuje, tak ji (nechtěně) praští do obličeje....
Eliška zařve (je přecitlivělá na bolest a vnímá ji víc než my)...
A Jenda jde do afektu (protože na něho Eliška křičí):
- "Co děláš?!
Co děláš?!
Co děláš?! Co děláš?! Co děláš?!!!!..."
Jenda opakuje ta dvě slova pořád dokola, vyplazuje na Elišku jazyk a hází po ní všechno, co má zrovna po ruce - utěrky, plyšáky, polštářek...
Musím zasáhnout a ho odvést do obýváku, protože mám zrovna doma dva naštvané autisty, a hrozí kalamita.
Nedaří se mi vysvětlit Jeníčkovi, že když někomu něco (i když omylem) udělá, že se musí omluvit.... pokaždé ho vytočí reakce "ublíženého" a reaguje neadekvátně....
A to jsem měla v plánu dojet nakoupit. Jenže teď Eliška nemluví s Jendou a Jeníček s ní taky ne. Předpokládám, že jim to vydrží až do večera. A to už mám vyzkoušené, že tohle není ta správná doba, kdy bych mohla odejít z bytu.
pátek 28. února 2014
čtvrtek 27. února 2014
Komunikace s Aspergery z pohledu chlapa
Komunikace s AS z pohledu chlapa
Mé dceři je 24 let. Od 16 let jejího věku, vím, že má diagnostikován Aspergerův syndrom. Jedním ze zásadních problémů lidí s AS , který jim ztrpčuje život, je komunikace. V následujícím textu se pokusím sdělit a vysvětlit problematiku a svoje zkušenosti s komunikací s člověkem s AS. Podotýkám, že jsem laik, s technickým vzděláním a rodič, což samozřejmě vnáší do mé úvahy jistou laickou nemotornost a subjektivitu pohledu na věc.
Je zajímavé, že úvahy o komunikaci se s dospíváním mého milovaného aspíka, stávaly a jsou stále dominantnější. Současně si také více uvědomuji, že pochopení logiky komunikace s aspikem má pro mne velmi pozitivní přínos pro pochopení komunikace obecně. Také doufám, že text neurazí ani ženy, ani muže, ani učitelky a zejména ne obdivuhodné aspiky.
1. MUŽSKÝ MOZEK
2. PROBLÉM NEURČITOSTI
3. ŘEČ NENÍ SDĚLENÍ
4. ŘEČ JAKO SOCIÁLNÍ TMEL
AD 1
MUŽSKÝ MOZEK
Komunikace s muži ( z pohledu muže ) je většinou ( ne vždy ) jednodušší než s ženami. Komunikace s muži je jednodušší, rychlejší, konkrétnější a jednoznačnější než komunikace s ženami. Komunikace s ženami ( z pohledu muže ) je většinou (ne vždy) strukturovanější, neurčitější , méně konkrétní a pro muže méně přehledná. Ženy jsou schopny paralelně a rychle rozvíjet více témat najednou, což muž nedovede.
Je obecně známo, že mužský mozek uvažuje jinak než mozek ženský. Tím naprosto neříkám, zda ten či onen mozek je lepší. To co zde píši je nakonec obecně známé. Chci pouze zdůraznit, že máme dva druhy mozku. Všiml jsem si ovšem, že jsou muži, kteří uvažují jako ženy a naopak. Toto tvrzení ale nemá žádnou souvislost se sexuální orientací.
Budu-li uvažovat o mozku lidí s Aspergerovým syndromem, potom tvrdím, že v jejich hlavinkách pulzuje mozek mužský, lépe řečeno - super mužský.
Tento fakt je základním východiskem pro komunikaci s lidmi s AS. Vřele doporučuji zejména matkám, aby si tuto skutečnost neustále uvědomovaly. A zejména to platí pro matky, které mají dcery s AS. Pro muže, domnívám se, je komunikace s lidmi s AS jednodušší.
Někdy mi manželka (má ženský mozek) řekne, že se nic nedovtípím. Odpovídám, že jsem blb ( mám mužský mozek ) a ať hovor přizpůsobí mé jednoduchosti, abych pochopil. Na druhé straně mne překvapuje, že ona chce být v jeden moment tady, tam a ještě jinde, což můj mužský mozek vnímá jako naprostý nesmysl a nechápe, že jí to není jasné.
Nedávno mi manželka vyprávěla o svém kolegovi. Řekl jsem jí, že její kolega má ženský mozek. "Přesně - teď jsem jeho jednání konečně pochopila".
Domnívám se, že ujasnit si to, jakým způsobem Váš protějšek uvažuje, je velmi důležité pro úspěch komunikace. Mými klienty jsou většinou manželské páry, Všiml jsem si, že pro moje mužské uvažování je výhodnější a snazší komunikovat s podobně nastaveným, tedy mužským mozkem. Spíš se domlouvám s mužem, ale často to bývá žena s mužským mozkem a já intuitivně rozhodující momenty a těžiště rozhovoru přenáším k ní. A přitom muž může stále hrát roli klasické hlavy rodiny. Komunikace mne s mými protějšky není o spolčení se někoho proti někomu, ale pouze nalezením cesty k rychlejší a jasnější komunikaci, připouštím - z mého mužského pohledu.
V komunikaci s aspikem toto platí dvojnásob. Například většinu požadavků mé ženy na dceru tlumočím já, protože naše mužské mozky jsou na podobnější frekvenci, nebo používají obdobný operační systém. Jsem si jist, že mužská autorita je sekundární. Ta je mému aspikoví v podstatě lhostejná. Co ovšem není lhostejné, je přísná, pravděpodobně mužská, jednoznačná logika, která nechápe pojem dovtípit se.
AD 2
PROBLÉM NEURČITOSTI
V souvislosti s problematikou neurčitosti komunikace, která je pro aspíka tristní mne napadá jméno Kurta Gödela. Rodák z Brna,( 1906 - 1978 ) a přítel A.Einsteina. Jeho dvě věty o neúplnosti, zásadním způsobem ovlivnily možnosti matematiky a dokázaly nerozhodnutelnost některých výroků. Jeho objev měl zásadní dopad na vývoj kybernetiky, která se po té, vyvíjela cestou konečných prvků atd. apod. Komplikovaný život se zřetelnými rysy AS tohoto vědce byl příznačný.
Na otázku milovaného aspíka, kdy bude oběd, nelze odpovědět slovy:" až se dovaří brambory". Správná odpověď je : " ve12 30 hod." Pokud se ovšem brambory ve 12 30 nedovařily, nic se neděje. Upřesňující odpověď pro aspíka nemůže být brambory se ještě nedovařily, ale: "oběd bude ve 13 00 hod ".
Chápu, že to může vzbuzovat úsměv, ale pokud se matky ( nebo osoby s ženským mozkem ) budou striktně řídit tímto návodem jak odpovídat, ušetří nervy sobě i dítěti.
V úvodu jsme řekli, že mozek jedince s AS je super mužský. Možná bych ještě dodal - mozek, který vyžaduje korektní vstupy. Stejně jako to vyžaduje Váš počítač. Ten se rovněž nedovtípí. Bude vyžadovat korektní vstup. Často lituji aspíka, když se dožaduje odpovědi a postupně brunátní a jeho komunikační partner se mylně domnívá, že odpověď již sdělil. Je mi líto obou a výbuch je jenom otázkou několika málo minut.
Podstata informace, kterou poskytuje ženský mozek je zakleta v mlze vět, které mužský mozek těžko dekóduje. Jako kdyby to jadérko, po němž naše mužské mozky touží, bylo zabaleno do informačního obalu, kterým tak těžko pronikáme. Ženské mozky to zvládají rychle, jednoduše a dokážou rozpřádat paralelně mnoho informačních klubíček. Nám mužům s mužskými mozky, aspikům a počítačům to tak a nebo vůbec, nejde.
Na základní škole jsem se domníval, že patřím k těm hloupějším žákům. Většině věcí jsem nerozuměl. Když jsem si dal žádost na gymnázium, učitelka z češtiny byla velmi překvapena a doporučila mi, abych šel raději do dolů. Nevím jak na to přišla. Atletický habitus nemám. Celá třída z toho měla legraci. Je fakt, že moje slohové výtvory a pravopis byl a je dodnes chatrný a v dolech by to tak nebylo na obtíž.
Až mnohem později jsem si uvědomil, že to semnou možná nebude tak zlé, ale problém byl v téměř 100 % feminizaci školství v té době. Paní učitelky se mohly snažit jak chtěly, ale můj mužský mozek na jejich ženské interpretace nereagoval. O tom, že jsem v hodinách nemohl popíjet oblíbené víno, tak jak je tomu nyní, vůbec nehovořím.
Permanentní nejistota v dekódování informací je pro aspíka frustrující. Lidí se super mužským mozkem je málo. Nedávno se nám stalo, že jsme s dcerou navštívili restaurant. Číšník se ptal co chceme na pití. Řekli jsme, že chceme kofolu. Číšník se dotazoval zda velkou, či malou. Dcera po krátkém uvažování řekla, že střední. Okamžitě jsem se přidal a řekl jsem, že chci rovněž střední. Aby scéna byla dokonalejší, nasadil jsem si svoje oblíbené červené brýle a přísně jsem na číšníka pohlédl. Byl zmaten.
Uvědomil jsem si, že v podobném napětí se chudák aspik pohybuje neustále, protože obtížně rozumí nejednoznačným informacím. Číšník nakonec donesl ve velké sklenici méně kofoly. Ani nevím jak to potom účtoval.
Závěr jest tento: Chcete-li se domluvit s aspikem, hovořte korektně. Ano je ano a ne je ne. Nic mezi tím neexistuje.
Řeč žen, kdy ne, může být ano a řeč politiků, kdy ano, může být možná, ve světě AS a PC nefunguje. Ve světě AS a počítačů není přetvářka, intrika, pomluva, závist či nenávist možná. Je to svět chudší nebo srozumitelnější? Často když přicházím domů z různých jednání a potkávám svého aspíka, říkám si: " Konečně normální svět ".
AD 3
ŘEČ NENÍ SDĚLENÍ
Pro mne, laického prosťáčka, je možná po mnoha letech se svojí AS dcerou největším překvapením zjištění, že řeč není sdělením. Došel jsem k závěru, že řeč je pouze nosič, nebo vodič toku sdělení. Jde o to, že mužský, AS mozek či počítač, vnímá nominální hodnotu řeči a sdělení ztotožňuje s řečí. Ve skutečnosti tomu tak ale není a zejména ne v komplikovaném světě vysoce inteligentních mozků ženských, nominální hodnota řeči může být zcela odlišná od reálné hodnoty sdělení.
Věta : "pošli peníze", má jasnou nominální hodnotu. PC nebo mozek AS ji bude takto vnímat. Ženský mozek ovšem rozliší, zda se jedná o prosbu, či příkaz a podle toho reaguje. Toto je ovšem velmi jednoduchý příklad. V lidské komunikace je sdělení, které je neseno řečí, neskonale složitější.
Aspergří logika a logika PC těžko a nebo vůbec není schopna rozlišit ironii. Dcera se mě často ptá zda to, či ono, myslím vážně nebo zda jde o ironii. Pokud neodpovím a nechám ji hádat, obvykle naštěstí, ovšem po delší době problém vyřeší. Její mozek ovšem musí propočítat všechny souvislosti. Pokud budete přemýšlet o komunikaci, zjistíte, jak často se sdělení liší od nominální hodnoty řeči. Je to pravděpodobně nanejvýš lidská a zejména vynikající schopnost ženských mozků, správně dekódovat obsah sdělení.
Tato schopnost má ovšem i svoji stinnou stránku. Někdy žasnu jak jsou napsány nejrůznější manuály. Sám když píši posudek pro soud, snažím se o co největší jednoznačnost a pochopitelnost i pro soudce, který není v dané odbornosti fundován. Termín " dovtípit se " je zcela irelevantní.
Problematická schopnost dekódovat sdělení je pro aspiky typická a vylučuje je zejména z kolektivní komunikace, která je naprosto nad jejích schopnosti. Byl by ovšem omyl, domnívat se, že aspík se a priory kolektivu vyhýbá. Není tomu tak. Primární příčinou je problém s komunikací.
Aspík je typickým přítelem malého stolu. Má rád, když komunikuje pouze s jedním partnerem, který si současně problematiku komunikace s aspikem uvědomuje. V situaci, kdy si u aspíka jeho partner získá důvěru a nedělá si z neporozumění legraci, je aspik na vrcholu štěstí. V takových chvílích je partner aspíka, hloubkou, strukturou, rozsahem znalostí, dokonalou logikou a vyjadřovacími schopnostmi šokován. Již ne komická bytůstka, ale zcela rovnocenný, v mnoha případech podstatně orientovanější, partner.
Pro pozorovatele je rovněž zajímavé sledovat jak si aspik ověřuje zda správně pochopil. Pro ty , kteří s aspikem komunikují je nutné, aby měli trpělivost, když se aspik zeptá na tutéž věc různým způsobem a nebo řešení hlasitě opakuje. Je nutné si uvědomit, že tímto způsobem si jeho mozek testuje a verifikuje sdělovaný fakt. Dcera často používá výraz " strpeníčko" . Je to milé a já vím o co jde.
V této souvislosti je nutné si uvědomit, že intelektové schopnosti Vašeho aspíka jsou s Vámi zcela rovnocené, i když zdlouhavost komunikace by tomu nemusela nasvědčovat. Dále je třeba si uvědomit, že komunikace s aspikem musí být naprosto a vysoce logická. V opačném případě Vám Váš milovaný aspik dá mat.
V komunikaci s aspikem je nutné si uvědomovat rozdíl mezi řečí a sdělením.
Čím menší bude rozdíl mezi nominální hodnotou řeči a hodnotou sdělení, tím úspěšnější bude komunikace s aspikem.
Je velmi trapné a pro lidi chudšího ducha lákavé, zneužívat komunikační deficit aspíka. Naštěstí aspik, díky své vysoké inteligenci, kontakt s tímto typem lidí nevyhledává a v podstatě správně jimi pohrdá.
AD 4
ŘEČ JAKO SOCIÁLNÍ TMEL
Světem aspíka nejsou a ani nemohou být různé oslavy, zábavy, či jiné společenské rituály. Je to proto, že komunikace těchto rituálů má jinou než informativní funkci. Obvykle se scházejí lidé z jisté sociální, odborné či jinak definované entity. Neverbální komunikace ( aspikům minimálně srozumitelná ) nabývá vrcholu.
Např. vánoční večírek zaměstnanců firmy. Komunikace na těchto rituálech má funkci pouze jakéhosi sociálního tmelu, který jednotlivce identifikuje se skupinou. Žvatlání účastníků nerozvíjí téma - neinformuje. Např. stále stejná klientela venkovského hostince je paralelou k večernímu sezení divochů u ohně. Řeč by klidně mohla být nahrazena mručením v mužském, či kdákáním v ženském typu entity. Řeč není nositelem sdělení. Oheň je substituován obrazovkou TV. Televizní seriál osvobozuje i od toho mručení, či kdákání.
Pro chápání aspíka, který uvažuje hyper logicky jsou tyto rituály nepochopitelné. Nemůže být jejich součástí a je, i kdyby se o to snad pokusil - exkomunikován. Není jako my. Být odlišný není pro současnou společnost inspirativní, ale podezřelé.
Bohu - žel, v trvale expandujícím mediálním světě, má vlastní sdělení stále menší hodnotu. Bulvární výkřik je zaměňován za informaci, celebritami jsou nazývány zcela obskurní a pomíjivé figurky, volební kampaně postrádají sdělení a jsou nerozeznatelné od žargonu bulváru. Rituál kmene přerůstá v rituál ještě méně definovaného stáda. Věru těžká doba pro aspíka.
Svět aspíka je světem konstant. Vysvětlit aspíkovi společenský rituál je totéž jako svému notebooku vysvětlit velikonoce. Je to tak a Bohu- žel ( nebo díky) , nejde s tím nic dělat. To důležité co z toho plyne je: Nenuťme aspíky do našeho třeštění. Nezaslouží si to.
Jejich svět je oázou klidu, hledání a nacházení. Naslouchejme jim.
Ano, jejich " strpeníčko" by i pro nás mohlo být východiskem.
23.12. 2008 VOJTA
Zdroj: http://balmax.blog.cz/1402/komunikace-s-aspergery-z-pohledu-chlapa
Mé dceři je 24 let. Od 16 let jejího věku, vím, že má diagnostikován Aspergerův syndrom. Jedním ze zásadních problémů lidí s AS , který jim ztrpčuje život, je komunikace. V následujícím textu se pokusím sdělit a vysvětlit problematiku a svoje zkušenosti s komunikací s člověkem s AS. Podotýkám, že jsem laik, s technickým vzděláním a rodič, což samozřejmě vnáší do mé úvahy jistou laickou nemotornost a subjektivitu pohledu na věc.
Je zajímavé, že úvahy o komunikaci se s dospíváním mého milovaného aspíka, stávaly a jsou stále dominantnější. Současně si také více uvědomuji, že pochopení logiky komunikace s aspikem má pro mne velmi pozitivní přínos pro pochopení komunikace obecně. Také doufám, že text neurazí ani ženy, ani muže, ani učitelky a zejména ne obdivuhodné aspiky.
1. MUŽSKÝ MOZEK
2. PROBLÉM NEURČITOSTI
3. ŘEČ NENÍ SDĚLENÍ
4. ŘEČ JAKO SOCIÁLNÍ TMEL
AD 1
MUŽSKÝ MOZEK
Komunikace s muži ( z pohledu muže ) je většinou ( ne vždy ) jednodušší než s ženami. Komunikace s muži je jednodušší, rychlejší, konkrétnější a jednoznačnější než komunikace s ženami. Komunikace s ženami ( z pohledu muže ) je většinou (ne vždy) strukturovanější, neurčitější , méně konkrétní a pro muže méně přehledná. Ženy jsou schopny paralelně a rychle rozvíjet více témat najednou, což muž nedovede.
Je obecně známo, že mužský mozek uvažuje jinak než mozek ženský. Tím naprosto neříkám, zda ten či onen mozek je lepší. To co zde píši je nakonec obecně známé. Chci pouze zdůraznit, že máme dva druhy mozku. Všiml jsem si ovšem, že jsou muži, kteří uvažují jako ženy a naopak. Toto tvrzení ale nemá žádnou souvislost se sexuální orientací.
Budu-li uvažovat o mozku lidí s Aspergerovým syndromem, potom tvrdím, že v jejich hlavinkách pulzuje mozek mužský, lépe řečeno - super mužský.
Tento fakt je základním východiskem pro komunikaci s lidmi s AS. Vřele doporučuji zejména matkám, aby si tuto skutečnost neustále uvědomovaly. A zejména to platí pro matky, které mají dcery s AS. Pro muže, domnívám se, je komunikace s lidmi s AS jednodušší.
Někdy mi manželka (má ženský mozek) řekne, že se nic nedovtípím. Odpovídám, že jsem blb ( mám mužský mozek ) a ať hovor přizpůsobí mé jednoduchosti, abych pochopil. Na druhé straně mne překvapuje, že ona chce být v jeden moment tady, tam a ještě jinde, což můj mužský mozek vnímá jako naprostý nesmysl a nechápe, že jí to není jasné.
Nedávno mi manželka vyprávěla o svém kolegovi. Řekl jsem jí, že její kolega má ženský mozek. "Přesně - teď jsem jeho jednání konečně pochopila".
Domnívám se, že ujasnit si to, jakým způsobem Váš protějšek uvažuje, je velmi důležité pro úspěch komunikace. Mými klienty jsou většinou manželské páry, Všiml jsem si, že pro moje mužské uvažování je výhodnější a snazší komunikovat s podobně nastaveným, tedy mužským mozkem. Spíš se domlouvám s mužem, ale často to bývá žena s mužským mozkem a já intuitivně rozhodující momenty a těžiště rozhovoru přenáším k ní. A přitom muž může stále hrát roli klasické hlavy rodiny. Komunikace mne s mými protějšky není o spolčení se někoho proti někomu, ale pouze nalezením cesty k rychlejší a jasnější komunikaci, připouštím - z mého mužského pohledu.
V komunikaci s aspikem toto platí dvojnásob. Například většinu požadavků mé ženy na dceru tlumočím já, protože naše mužské mozky jsou na podobnější frekvenci, nebo používají obdobný operační systém. Jsem si jist, že mužská autorita je sekundární. Ta je mému aspikoví v podstatě lhostejná. Co ovšem není lhostejné, je přísná, pravděpodobně mužská, jednoznačná logika, která nechápe pojem dovtípit se.
AD 2
PROBLÉM NEURČITOSTI
V souvislosti s problematikou neurčitosti komunikace, která je pro aspíka tristní mne napadá jméno Kurta Gödela. Rodák z Brna,( 1906 - 1978 ) a přítel A.Einsteina. Jeho dvě věty o neúplnosti, zásadním způsobem ovlivnily možnosti matematiky a dokázaly nerozhodnutelnost některých výroků. Jeho objev měl zásadní dopad na vývoj kybernetiky, která se po té, vyvíjela cestou konečných prvků atd. apod. Komplikovaný život se zřetelnými rysy AS tohoto vědce byl příznačný.
Na otázku milovaného aspíka, kdy bude oběd, nelze odpovědět slovy:" až se dovaří brambory". Správná odpověď je : " ve12 30 hod." Pokud se ovšem brambory ve 12 30 nedovařily, nic se neděje. Upřesňující odpověď pro aspíka nemůže být brambory se ještě nedovařily, ale: "oběd bude ve 13 00 hod ".
Chápu, že to může vzbuzovat úsměv, ale pokud se matky ( nebo osoby s ženským mozkem ) budou striktně řídit tímto návodem jak odpovídat, ušetří nervy sobě i dítěti.
V úvodu jsme řekli, že mozek jedince s AS je super mužský. Možná bych ještě dodal - mozek, který vyžaduje korektní vstupy. Stejně jako to vyžaduje Váš počítač. Ten se rovněž nedovtípí. Bude vyžadovat korektní vstup. Často lituji aspíka, když se dožaduje odpovědi a postupně brunátní a jeho komunikační partner se mylně domnívá, že odpověď již sdělil. Je mi líto obou a výbuch je jenom otázkou několika málo minut.
Podstata informace, kterou poskytuje ženský mozek je zakleta v mlze vět, které mužský mozek těžko dekóduje. Jako kdyby to jadérko, po němž naše mužské mozky touží, bylo zabaleno do informačního obalu, kterým tak těžko pronikáme. Ženské mozky to zvládají rychle, jednoduše a dokážou rozpřádat paralelně mnoho informačních klubíček. Nám mužům s mužskými mozky, aspikům a počítačům to tak a nebo vůbec, nejde.
Na základní škole jsem se domníval, že patřím k těm hloupějším žákům. Většině věcí jsem nerozuměl. Když jsem si dal žádost na gymnázium, učitelka z češtiny byla velmi překvapena a doporučila mi, abych šel raději do dolů. Nevím jak na to přišla. Atletický habitus nemám. Celá třída z toho měla legraci. Je fakt, že moje slohové výtvory a pravopis byl a je dodnes chatrný a v dolech by to tak nebylo na obtíž.
Až mnohem později jsem si uvědomil, že to semnou možná nebude tak zlé, ale problém byl v téměř 100 % feminizaci školství v té době. Paní učitelky se mohly snažit jak chtěly, ale můj mužský mozek na jejich ženské interpretace nereagoval. O tom, že jsem v hodinách nemohl popíjet oblíbené víno, tak jak je tomu nyní, vůbec nehovořím.
Permanentní nejistota v dekódování informací je pro aspíka frustrující. Lidí se super mužským mozkem je málo. Nedávno se nám stalo, že jsme s dcerou navštívili restaurant. Číšník se ptal co chceme na pití. Řekli jsme, že chceme kofolu. Číšník se dotazoval zda velkou, či malou. Dcera po krátkém uvažování řekla, že střední. Okamžitě jsem se přidal a řekl jsem, že chci rovněž střední. Aby scéna byla dokonalejší, nasadil jsem si svoje oblíbené červené brýle a přísně jsem na číšníka pohlédl. Byl zmaten.
Uvědomil jsem si, že v podobném napětí se chudák aspik pohybuje neustále, protože obtížně rozumí nejednoznačným informacím. Číšník nakonec donesl ve velké sklenici méně kofoly. Ani nevím jak to potom účtoval.
Závěr jest tento: Chcete-li se domluvit s aspikem, hovořte korektně. Ano je ano a ne je ne. Nic mezi tím neexistuje.
Řeč žen, kdy ne, může být ano a řeč politiků, kdy ano, může být možná, ve světě AS a PC nefunguje. Ve světě AS a počítačů není přetvářka, intrika, pomluva, závist či nenávist možná. Je to svět chudší nebo srozumitelnější? Často když přicházím domů z různých jednání a potkávám svého aspíka, říkám si: " Konečně normální svět ".
AD 3
ŘEČ NENÍ SDĚLENÍ
Pro mne, laického prosťáčka, je možná po mnoha letech se svojí AS dcerou největším překvapením zjištění, že řeč není sdělením. Došel jsem k závěru, že řeč je pouze nosič, nebo vodič toku sdělení. Jde o to, že mužský, AS mozek či počítač, vnímá nominální hodnotu řeči a sdělení ztotožňuje s řečí. Ve skutečnosti tomu tak ale není a zejména ne v komplikovaném světě vysoce inteligentních mozků ženských, nominální hodnota řeči může být zcela odlišná od reálné hodnoty sdělení.
Věta : "pošli peníze", má jasnou nominální hodnotu. PC nebo mozek AS ji bude takto vnímat. Ženský mozek ovšem rozliší, zda se jedná o prosbu, či příkaz a podle toho reaguje. Toto je ovšem velmi jednoduchý příklad. V lidské komunikace je sdělení, které je neseno řečí, neskonale složitější.
Aspergří logika a logika PC těžko a nebo vůbec není schopna rozlišit ironii. Dcera se mě často ptá zda to, či ono, myslím vážně nebo zda jde o ironii. Pokud neodpovím a nechám ji hádat, obvykle naštěstí, ovšem po delší době problém vyřeší. Její mozek ovšem musí propočítat všechny souvislosti. Pokud budete přemýšlet o komunikaci, zjistíte, jak často se sdělení liší od nominální hodnoty řeči. Je to pravděpodobně nanejvýš lidská a zejména vynikající schopnost ženských mozků, správně dekódovat obsah sdělení.
Tato schopnost má ovšem i svoji stinnou stránku. Někdy žasnu jak jsou napsány nejrůznější manuály. Sám když píši posudek pro soud, snažím se o co největší jednoznačnost a pochopitelnost i pro soudce, který není v dané odbornosti fundován. Termín " dovtípit se " je zcela irelevantní.
Problematická schopnost dekódovat sdělení je pro aspiky typická a vylučuje je zejména z kolektivní komunikace, která je naprosto nad jejích schopnosti. Byl by ovšem omyl, domnívat se, že aspík se a priory kolektivu vyhýbá. Není tomu tak. Primární příčinou je problém s komunikací.
Aspík je typickým přítelem malého stolu. Má rád, když komunikuje pouze s jedním partnerem, který si současně problematiku komunikace s aspikem uvědomuje. V situaci, kdy si u aspíka jeho partner získá důvěru a nedělá si z neporozumění legraci, je aspik na vrcholu štěstí. V takových chvílích je partner aspíka, hloubkou, strukturou, rozsahem znalostí, dokonalou logikou a vyjadřovacími schopnostmi šokován. Již ne komická bytůstka, ale zcela rovnocenný, v mnoha případech podstatně orientovanější, partner.
Pro pozorovatele je rovněž zajímavé sledovat jak si aspik ověřuje zda správně pochopil. Pro ty , kteří s aspikem komunikují je nutné, aby měli trpělivost, když se aspik zeptá na tutéž věc různým způsobem a nebo řešení hlasitě opakuje. Je nutné si uvědomit, že tímto způsobem si jeho mozek testuje a verifikuje sdělovaný fakt. Dcera často používá výraz " strpeníčko" . Je to milé a já vím o co jde.
V této souvislosti je nutné si uvědomit, že intelektové schopnosti Vašeho aspíka jsou s Vámi zcela rovnocené, i když zdlouhavost komunikace by tomu nemusela nasvědčovat. Dále je třeba si uvědomit, že komunikace s aspikem musí být naprosto a vysoce logická. V opačném případě Vám Váš milovaný aspik dá mat.
V komunikaci s aspikem je nutné si uvědomovat rozdíl mezi řečí a sdělením.
Čím menší bude rozdíl mezi nominální hodnotou řeči a hodnotou sdělení, tím úspěšnější bude komunikace s aspikem.
Je velmi trapné a pro lidi chudšího ducha lákavé, zneužívat komunikační deficit aspíka. Naštěstí aspik, díky své vysoké inteligenci, kontakt s tímto typem lidí nevyhledává a v podstatě správně jimi pohrdá.
AD 4
ŘEČ JAKO SOCIÁLNÍ TMEL
Světem aspíka nejsou a ani nemohou být různé oslavy, zábavy, či jiné společenské rituály. Je to proto, že komunikace těchto rituálů má jinou než informativní funkci. Obvykle se scházejí lidé z jisté sociální, odborné či jinak definované entity. Neverbální komunikace ( aspikům minimálně srozumitelná ) nabývá vrcholu.
Např. vánoční večírek zaměstnanců firmy. Komunikace na těchto rituálech má funkci pouze jakéhosi sociálního tmelu, který jednotlivce identifikuje se skupinou. Žvatlání účastníků nerozvíjí téma - neinformuje. Např. stále stejná klientela venkovského hostince je paralelou k večernímu sezení divochů u ohně. Řeč by klidně mohla být nahrazena mručením v mužském, či kdákáním v ženském typu entity. Řeč není nositelem sdělení. Oheň je substituován obrazovkou TV. Televizní seriál osvobozuje i od toho mručení, či kdákání.
Pro chápání aspíka, který uvažuje hyper logicky jsou tyto rituály nepochopitelné. Nemůže být jejich součástí a je, i kdyby se o to snad pokusil - exkomunikován. Není jako my. Být odlišný není pro současnou společnost inspirativní, ale podezřelé.
Bohu - žel, v trvale expandujícím mediálním světě, má vlastní sdělení stále menší hodnotu. Bulvární výkřik je zaměňován za informaci, celebritami jsou nazývány zcela obskurní a pomíjivé figurky, volební kampaně postrádají sdělení a jsou nerozeznatelné od žargonu bulváru. Rituál kmene přerůstá v rituál ještě méně definovaného stáda. Věru těžká doba pro aspíka.
Svět aspíka je světem konstant. Vysvětlit aspíkovi společenský rituál je totéž jako svému notebooku vysvětlit velikonoce. Je to tak a Bohu- žel ( nebo díky) , nejde s tím nic dělat. To důležité co z toho plyne je: Nenuťme aspíky do našeho třeštění. Nezaslouží si to.
Jejich svět je oázou klidu, hledání a nacházení. Naslouchejme jim.
Ano, jejich " strpeníčko" by i pro nás mohlo být východiskem.
23.12. 2008 VOJTA
Zdroj: http://balmax.blog.cz/1402/komunikace-s-aspergery-z-pohledu-chlapa
Jak chceš....
E: "Nesnáším odpověď "JAK chceš!" a "Dělej si co chceš!", protože pak nevím, co mám dělat."
Ale na svoji obranu musím říct, že tohle slovní spojení používám minimálně a jen v případě, že už jsem ze svého dítěte s AS krajně zoufalá....
Hlavně ve chvíli, kdy po ní něco chci a ona má tisíc výmluv a tisíc otázek, tisíc připomínek, proč to či ono nejde ap....Ona do mě hučí na jedné straně, Jenda ty naše debaty nesnese a vzteká se na straně druhé ..
....a mně už z nich třeští hlava...
Takže než bych ji dál nutila do nějaké činnosti, tak rezignuji... a uklouzne mi ono zmíněné:
"Dělej si co chceš".... (stejně mě neposloucháš......a v duchu tiše doufám, že jednou to dělat bude bez těch řečí okolo)
A na počátku bylo třeba jen "Vynes koš"nebo "Ukliď si pokoj"....
Domluva s dítětem s AS v pubertě je (zrovna teď) horší než domluva se sedmiletým dětským autistou s vývojovou dysfázií....
Na rozkazy nereaguje, nutit se do ničeho nenechá, motivovat není čím a na sáhodlouhé debaty ohledně vysypání koše nebo pověšení prádla není (s Jeníčkem) čas ani prostor...
Ale na svoji obranu musím říct, že tohle slovní spojení používám minimálně a jen v případě, že už jsem ze svého dítěte s AS krajně zoufalá....
Hlavně ve chvíli, kdy po ní něco chci a ona má tisíc výmluv a tisíc otázek, tisíc připomínek, proč to či ono nejde ap....Ona do mě hučí na jedné straně, Jenda ty naše debaty nesnese a vzteká se na straně druhé ..
....a mně už z nich třeští hlava...
Takže než bych ji dál nutila do nějaké činnosti, tak rezignuji... a uklouzne mi ono zmíněné:
"Dělej si co chceš".... (stejně mě neposloucháš......a v duchu tiše doufám, že jednou to dělat bude bez těch řečí okolo)
A na počátku bylo třeba jen "Vynes koš"nebo "Ukliď si pokoj"....
Domluva s dítětem s AS v pubertě je (zrovna teď) horší než domluva se sedmiletým dětským autistou s vývojovou dysfázií....
Na rozkazy nereaguje, nutit se do ničeho nenechá, motivovat není čím a na sáhodlouhé debaty ohledně vysypání koše nebo pověšení prádla není (s Jeníčkem) čas ani prostor...
středa 26. února 2014
Venčíme zvířátka
Jeníček má masívní úzkosti a venku se bojí.
Málokdy je ochoten jít ven. Většinou k tomu potřebuje silnou motivaci.
Ale když se jedná o zvířata, tak se občas nechá i ukecat.
Betynka je venku ráda, ale Lentilce se na vodítku moc nelíbí.
Ale pořád je na tom lépe než Matýsek. Ten, jakmile dostane vodítko, švihne sebou o zem neudělá ani krok.
Jeníček je nadšený. Poskakuje, pozoruje zvířata, třepe ručičkama a usmívá se.
A dokonce mi zamával do okna....
úterý 25. února 2014
Řečová výchova - rýmovačky I.
Jeníček je nemocný, má kašel a rýmu, v noci toho moc nenaspíme, takže ho nenutím, aby dělal úkoly, ale raději ho nechávám polehávat u pohádek nebo si hrát s modelínou.
Ukážu vám proto, co jsme dělali minulý týden.
Řečová výchova a rýmovačky Jeníčka moc nebaví.
Chápu to - je to těžké a jsou tam "lidé", ale oceňuji i minimální snahu.
"To je pěkná kočka, má zelená očka...."
.....a Jeníček má správně přiložit kočku a oči... Obrázky jsou zalaminované a na suchý zip, takže manipulace s obrázky je jednoduchá. Tohle už Jeníček zná.
Pár obrázků zvládne a pak už toho má plné zuby...
Ale mně stačí, i když mě jen poslouchá.... a (občas) sleduje obrázky, které mu ukazuji.
I na rozvoj slovní zásoby je to prima.
pondělí 24. února 2014
Další zpověď člověka s AS
Skola byl velikej vopruz...
Zacnu hned prvni tridou na zakladce - potkal jsem ve svy tride par znamejch tvari, bohuzel to byli zrovna ti, co mi uz ve skolce delali ze zivota peklo. Nejvic jistej O.K., to byl takovej nas "Nelson." A nase tridni ucitelka ho este davala vsem za priklad. Uz za mesic jsem nechtel do skoly chodit a to byla jen prvni trida... Vztahy s ostatnima jsem navazoval tehdy jen velmi problematicky.
Nejak jsem si na to zvyknul jako na nutny zlo (cist umim od peti let) a psani mi slo desne na nervy - od ctvrty tridy kdy uz predmet psani nebyl, tak jsem psal jak to vyhovovalo me a ne necitelne. Obcas jsem mel v sesite vzkaz uprava... Kdyz jsem psal ukol narychlo rano v satne nebo o prestavce. Matika levou zadni. Nesnasel jsem telocvik a nedelal jsem ukoly, pokud to bylo mozny.
Ve treti tride jsme dostali novou ucitelku. Byla na nas drsna, mozna po nas chtela vic, nez na co jsme mohli stacit - aspon me to tak pripadalo, ale nejak koncem r. 1989 odesla na materskou. Ta co prisla po ni, ta tlacila na rodice, aby pozadali o prerazeni do zvlastni skoly. Tady bych mel dodat, ze asi tehdy jsem poznal, co to znamena to spojeni "komunisticka svine." Ja jsem samozrejme nechtel, protoze jsem to mel z domova do skoly - samozrejme pres plot - jen minutu a pul. Casto jsem byl pristizen a nalezite popotahovan za tuhle moji dovednost - lezeni pres ploty mi slo vzdycky dobre. Zustal jsem teda ve svym ustavu.
V sedmy tride nam poslali do tridy jednoho vytecnika ze skoly kilometr bokem. Dostal trojku z chovani, udajne za pokladani velkejch sroubu na zeleznicni koleje. Sikana nebrala konce, i kdyz jsem to nekolikrat uz nevydrzel a sel si stezovat ucitelstvu. Opatreni (pokud vubec nejaky byly...) se mijely ucinkem. No a tehle vytecnik se dal dohromady prave s tim O.K. a bylo to este horsi. Tehdy se i zhorsil muj prospech, ale zaroven ten podzim jsem se poprvy libal s jednou spoluzackou z tridy o rocnik vejs. Komicky na ty situaci je, ze nas dal dohromady prave onen O.K. a navic o tom ani sam nevedel. No a tahle holka mi poprvy dala ochutnat kourit travu (od dvanacti jsem kradl fotrovi cigara, ale tak jenom parkrat za tejden jedno, nekdy dve.) To, co to ve me tehdy vyvolalo za stav, to si pamatuju do dneska. Tezko rict presne, jaky to je, dost jsem kaslal, ale najednou mi prestala "srotovat hlava" - ja totiz porad v ty hlave neco resim, kolikrat strasny hlouposti, ale jinak to ne jde, jinak padam do deprese. A ta zatracena zelenina to dokazala zabrzdit, i kdyz ne uplne, tak aspon dost podstatne. Taky bych mel asi rict, ze jsem prave s touhle holkou prestal bejt panic. Ale nikdo se to nedovedel, nechali jsme si to pro sebe. Vsichni ale vedeli, ze spolu "chodime." Sice nam to vydrzelo jen neco malo pres dva mesice, ale bylo to hezky. A casto jsme se vidali i po skonceni zakladky. Vlastne jsem se nepravidelne setkavali, dokud jsem neemigroval. O.K. s tim jeho kamaradem to desne stvalo, protoze ta holka byla docela hezka a snazil se jak to jen slo udelat ze me jeste vetsiho vola. Jenze tehdy mi dosla trpelivost - jednoho odopoledne (byl jsem sam) jsem potkal O.K. za sidlistem. Mel jsem velkej klacek. Dostal nakladacku a hodne velkou - dva tejdny se neukazal ve skole a ma od ty doby krivej nos. Od ty doby sikana skoncila, muj prospech se zase zlepsil a ucitele si odychli, ze prospivam zase mezi TOP5.
Na prumce to zacalo vsechno na novo, ale nakonec to i samo preslo. Kdyz me ve druhaku spoluzaci hodili do Vltavy, tak tim to asi i skoncilo. Dost jsem se ve skole nudil, elektrotechnicky kousky uz jsem studoval a zkousel si ruznym zpusobem uz na zakladce, delal jsem do modelu zeleznice a tam ma eletronika taky svoje nezastupitelny misto. Matikarka nas terorizovala, takze jsem se nic nenaucil. Dodneska nepochopim, ze me nechala dojit az ka maturite, kdyz jsem skoro cely ctyri roky opisoval. Dokonce me z ty prumky malem vyhodili - reditel me nachytal s jednou spoluzackou v satne v jisty nezpochybnitelny situaci. Kdyby J. u toho tolik nervala :D :D :D S tou jsem se dal dohromady - jak jinak - prave diky tomu, ze se za nama tahnul smrad ze spalenyho zelenyho listi. Ona je totiz podobnej blazen, jako jsem ja. Vydrzelo nam to dokonce vic, nez pul roku. Jenze ona nekourila jen travu. Spolu jsme si slehali heroin. Meli jsme toho oba plny zuby: Jeji rodice vedli predrozvodovou va lku a muj fotr zase strasne pil, takze jsem byl vdecnej za jakejkoliv prijemne stravenej cas mimo zdi domova. Heroin byl prave jednim z tech zpusobu, jak si to aspon trochu uzit. Problem tyhle drogy je ten, ze je az prilis dobra. Tezko se mi z toho dostavalo ven, ale zvladnul jsem to a jsem na to do dneska velice pysnej. Ale neptejte se radeji jak. Kdo jste videli Trainspoting, tak to je jen slabej naznak toho, jaky to je doopravdy. Od 18 jsem si to nedal.
Na a kdyz prumka skoncila (odmaturoval jsem v TOP 10 z celyho rocniku - necela stovka studentu,) dorazila domu jista modra obalka: Povolavaci rozkaz. Mohl jsem se tomu vyhnout (ziskat modrou knizku,) ale na FEL CVUT jsem nesel, neudelal bych prijimacky z matiky. A navic jsem se chtel venovat jistymu povolani, kde se tehdy vyzadovalo byt "vojensky zpusobily," coz sice nutne neznamena slouzit, ale nez jsem se tam dostal, dorazil ten povolavak.
Nastoupil jsem na druhej konec republiky k vycviku u strazni jednotky. Byla to nuda. Strasna. Spatne beham, nedam moc velkou vzdalenost. To me dost nicilo a druha vec, ktera mi lezla dost na nervy, byl fakt, ze jsem narukoval v rijnu a v puli zari jsem se rozhodl s herakem prastit. Tehdy jsem ale zkusil jinej zivotabudic - metamfetamin, znamy tez pod poulicnim nazvem "pernik" nebo "peri." To jsem pak docela i zvladal behat 1500m v pro me naprosto neuveritelnejch casech. Ale tahle droga neni dobra, to si klidne necham ujit: Clovek ztraci rychle kila a chlapum se zmensuje pri dlouhodobejsim uzivani pohlavni organ. Kdo v tom leti moc dlouho, ztraci soudnost. Nasledne me poslali hlidat letiste. Sluzba to byla otravna, obden s masinkverem na zadech bloumat po letisti. Po trech nebo ctyrech mesicich me urcili velitelem straze a byl o neco vetsi klid, aspon uz jsem nemusel porad vlacet ten otravnej samopal (nabity to ma skoro pet kilo,) vymenil jsem to za pistoli.
Uz predtim j sem se ale dal dohromady s nekolika mazakama, ktery dostavali ven z letiste pohonny hmoty. Nachytal jsem je, kdyz kradli. Netroufli si na me, protoze jsem mel zbran, oni ne. Jenze ja nemam rad nasili a dohodli jsme se, ze si budem pomahat. Vyplatilo se to - ziskal jsem tak extra prijem cca 5000 Kc/tejden. Nejednou jsem ten naklad vozil i ja. A jednou - uz cestou zpatky, me stavi vojenska policie. Samozrejme jsem nemel jizdni prikaz, ale jim slo zjevne o neco jinyho, nez o ten jizdni prikaz. Nekdo totiz par dni predtim ukradl nekolik pistoli a dostal je ven, vedel jsem o tom, ale nemohl jsem na nikoho ukazt prstm. Vastne nikdo na nikoho nemohl ukazat prstem. Nejak jsem to okecal, ale jaky bylo moje prekvapeni, kdyz si me zavolal asi za dva dny nas major do kanclu a dal mi podepsat protokol od vojensky policie, kde se priznavam ke spouste kradezi, mj. i tech pistoli. Majorovi jsem rekl, ze urcite sam vi, jak to s tema palivama je. Kradli tam totiz uplne vsichmi, i dustojnici. Ja jsem mu to nechtel podepsat, protoze jsem opravdu zadnou pistoli neslohnul. Prece nebudu podepisovat neco, co jsem neudelal, i kdyz jsem tusil, kdo to byl. Dal mi misto toho podepsat smlouvu na dva roky jako vojak z povolani... Jiny moznosti nebyly. Pro me se ale nic nezmenilo, jen uz jsem nemusel tolik krast palivo (jen to, co sezralo moje auto a favorit moc nezere,) jen jsem se staral, aby mohli nerusene krast ostatni a bral jsem od nich ruzny uplatky a protisluzby... Dokazal jsem sehnat kdeco, kdyz nekdo neco chtel a zachrastil mescem... Takze nakonec to na ty vojne nebylo tak hrozny, ale nemam rad od ty doby zelenou barvu, leda na semaforu, tam ji muzu. A nesnasim autority, kery na to nemaji, ale to vlastne celej zivot. Nakonec jsem ani ty dva roky nedoslouzil, zacaly mi problemy s kolenem, ktery mam dodneska, takze z dvou let bylo "jen" 18 mesicu a byl jsem odejit... I tak to ale byla dobra skola zivota. Skocil jsem si na padaku, sel bych hned znova... Nabidli mi Af ghanistan, ale to jsem s diky odmitl (mj. nabidli malo penez.) Naucil jsem se prezivat ve velmi drsnejch podminkach, branit se a z toho tezim dodnes. Uz davno si nenecham delat na hlavu, jako na ty zakladce. Jen tu travu kourim porad. Zkousel jsem i jiny terapie, ale antidepresiva ani jiny psychofarmaka mi vetsinou nedelaly nijak moc dobre. Drogy jsou spatny vsechny. Jen nektery jsou legalni.
neděle 23. února 2014
Konverzace s více lidmi naráz
Nejraději mám konverzaci jen s jedním člověkem. To ho dovedu vnímat, poslouchat a odpovídat na otázky.
Nezvládám konverzaci se dvěma lidmi, hlavně ne s neznámými (nebo méně známými - jako jsou spolužáci ap.)
Mám pocit, že mezi ně nepatřím, že mluví oni dva spolu a že jim tam překážím. Nedovedu se zapojit do rozhovoru s nimi, snažím se, ale nejde to. Občas odpovím, ale to už je hrozný stres. Slyším, co říkají, ale většinou na to nedovedu reagovat. Nezajímá mě to, o čem oni mluví (kluci, sex, malování, neznámá témata)
Neumím na to reagovat a ani nechci.
Ve třídě sedím sama, pokud tam nejsou ty tři holky, se kterými se občas bavím. Ale nikdy se s nima nebavím naráz. Nejraději vždy jen s jednou. Nikdy za nima nedojdu, pokud jsou dvě a stojí nebo sedí opodál. Oni se baví spolu a já jim do toho neumím vstoupit a ani mě to v tu chvíli nezajímá.
Nedovedu jít za jinýma holkama (zbytek třídy) a říct jim, jako ostatní: "Ahoj holky, jak se máte?"...ani jim povídat žádný zážitek, nemám si s nimi co říct, nemám je ráda a ony mě taky ne.
Když jsem na ulici, tak se nebavím s cizími lidmi. V obchodě většinou pošlu Šárku, a když tam není, tak se rozmýšlím, zda mám či nemám oslovit prodavačku, buď se obětuju, odejdu nebo si nějak pomůžu sama.
Nezvládám konverzaci se dvěma lidmi, hlavně ne s neznámými (nebo méně známými - jako jsou spolužáci ap.)
Mám pocit, že mezi ně nepatřím, že mluví oni dva spolu a že jim tam překážím. Nedovedu se zapojit do rozhovoru s nimi, snažím se, ale nejde to. Občas odpovím, ale to už je hrozný stres. Slyším, co říkají, ale většinou na to nedovedu reagovat. Nezajímá mě to, o čem oni mluví (kluci, sex, malování, neznámá témata)
Neumím na to reagovat a ani nechci.
Ve třídě sedím sama, pokud tam nejsou ty tři holky, se kterými se občas bavím. Ale nikdy se s nima nebavím naráz. Nejraději vždy jen s jednou. Nikdy za nima nedojdu, pokud jsou dvě a stojí nebo sedí opodál. Oni se baví spolu a já jim do toho neumím vstoupit a ani mě to v tu chvíli nezajímá.
Nedovedu jít za jinýma holkama (zbytek třídy) a říct jim, jako ostatní: "Ahoj holky, jak se máte?"...ani jim povídat žádný zážitek, nemám si s nimi co říct, nemám je ráda a ony mě taky ne.
Když jsem na ulici, tak se nebavím s cizími lidmi. V obchodě většinou pošlu Šárku, a když tam není, tak se rozmýšlím, zda mám či nemám oslovit prodavačku, buď se obětuju, odejdu nebo si nějak pomůžu sama.
sobota 22. února 2014
Jídlo očima Aspergera
Pár postřehů ženy s AS:
Jídlo pro me od malička byl problém.
Mam zvysenou citlivost na chutě. Proste citim chutě silněji nez ostatní. Kombinace vice chuti mi způsobuje problémy, tak zvany sensory overload. Proste je tech chuti na me moc. Jako mala jsem jedla kazdou potravinu (nebo aspoň kazdy pokrm) zvlast. Třeba brambory zvlast a maso zvlast. Dneska uz nektere veci micham, ale zdaleka ne všechny. Pro me je uplne normalni treba snist konzervu zelenych fazolek, jen tak nebo konzervu bambusových vyhonku, nebo pytlík mrazene zeleniny, nepotrebuju ze vseho vyrabet kompletní pokrm, proste mi staci ta jedna surovina jen tak. Kdyz jsem byla mala tak jsem mela zvlastni chute, jedla jsem treba drozdi, rajcatovy protlak, kostky bujonu nebo syrové brambory.
Mam zvysenou citlivost na chutě. Proste citim chutě silněji nez ostatní. Kombinace vice chuti mi způsobuje problémy, tak zvany sensory overload. Proste je tech chuti na me moc. Jako mala jsem jedla kazdou potravinu (nebo aspoň kazdy pokrm) zvlast. Třeba brambory zvlast a maso zvlast. Dneska uz nektere veci micham, ale zdaleka ne všechny. Pro me je uplne normalni treba snist konzervu zelenych fazolek, jen tak nebo konzervu bambusových vyhonku, nebo pytlík mrazene zeleniny, nepotrebuju ze vseho vyrabet kompletní pokrm, proste mi staci ta jedna surovina jen tak. Kdyz jsem byla mala tak jsem mela zvlastni chute, jedla jsem treba drozdi, rajcatovy protlak, kostky bujonu nebo syrové brambory.
Kdyz mi neco nechutna, tak mi to nechutna do te miry ze to proste nemuzu jist. Za zadnou cenu. Prikladem toho jsou houby, plesnive siry, varena vajicka nebo smetanové omacky. Z hub mam navic fobii takze je dvojte nesnesu, ale o tom az jindy. Kdyz jsem byla mala nutili me ve skolce jist kremovou zampionovou polevku. Na ten pocit a tu chut nikdy nezapomenu. :(((
Jídla (potraviny) si delim na sladké a slané. A tyto dve skupiny nejdou kombinovat. Na priklad mleko a mlecne vyrobky patri mezi sladke, a maso patri mezi slane. Takze třeba smetanova omacka s masem a knedlíky neprichazi v uvahu. Existuje par vyjimek, treba slane pecivo obsahuje nekdy mleko, ale to se tam nejakym zahadnym způsobem ztrati :) takze mi to nevadi. Syr patri tez mezi slane potraviny presto ze obsahuje mleko. Ale zase na druhou stranu syr nikdy nemicham s nicim jinym, teda krome chleba/housky na kterych ho nekdy jim.
Ovoce je sladke a zelenina slana, takze je nelze michat.
V zemi kde ziji vetsina pokrmu obsahuje mleko, coz mi dela dost velke potize kdyz jsem treba na navsteve. Nejzajimavejsi na tom je fakt ze to neni jen neco co si usmyslel muj autisticky mozek ale ze to plati i pro "travici system". Kombinace mlecnych vyrobku z potravinami ze slane skupiny mi zpusobuje celkem vazne strevni potize (nevim jak to mam napsat aby to neznelo nechutne :)
Ovoce je sladke a zelenina slana, takze je nelze michat.
V zemi kde ziji vetsina pokrmu obsahuje mleko, coz mi dela dost velke potize kdyz jsem treba na navsteve. Nejzajimavejsi na tom je fakt ze to neni jen neco co si usmyslel muj autisticky mozek ale ze to plati i pro "travici system". Kombinace mlecnych vyrobku z potravinami ze slane skupiny mi zpusobuje celkem vazne strevni potize (nevim jak to mam napsat aby to neznelo nechutne :)
Nejradši mam jídla co jsem si uvarila sama, nebot mam presny přehled co obsahuji. Cele detstvi jsem se tesila az si budu konecne sama moct varit. Jim sice vic jidel nez tvoji autisti Marci, ale vyber mam taky omezeny. Urcite je vic jidel co nejim nez co jim. :) Často mi vadeji veci co "normalnimu" cloveku prijdou bezne, ale bez problemu snim treba tatarak, usrtice, carpaccio, kureci srdce nebo sushi. ;) Mozna je to tim ze nepremyslim co to vlastne je ale jenom jak to chutna.
Pár postřehů Elišky:
- nesmí se kombinovat slané a sladké: Hlavně ne kolínka s grankem, na rýži nepatří cukr a skořice (takže nesním sladkou rýži, co dělává babička), rohlík je slaný, nepatří na něj marmeláda ani nutela, nesním chleba s medem (chléb je slaný, med sladký)
Knedlíky a rýže nesmí ležet v omáčce, lepší je dát knedlíky do jedné misky, omáčku do druhé, maso do třetí a já si to na talíř dám TAK, JAK chci já.
pátek 21. února 2014
Jeníčkovy malůvky
Tady zkoušel Jeníček namalovat čuníka a byl naštvaný, že to je strašidlo a néé čuník...ale já jsem čuníka poznala podle ocásku:-)
Siesta s Betkou se mi moc líbí. Fascinuje mě, jak ta zvířata Jendu milují....
A sněhuláci s tučňákem nemají chybu...
Ale "zubaté" sluníčko, kámen či okousaná ryba také nejsou k zahození.
Jsem ráda, když Jeníček maluje.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
