pátek 31. ledna 2014

Zápis do školy


Po ročním odkladu školní docházky jsme se vydali opět k zápisu, tentokrát do Praktické školy.
Bylo to těžké rozhodování - zda Jeníčka učit doma, zda ho dát do "normální" ZŠ nebo do Praktické.
Ještě teď si nejsem jistá, zda jsem se rozhodla dobře.
Ale domácí školu mi nedoporučují odborníci, to za a) ....a za b) už bych fakt potřebovala oraz...
A tak po poradě v APLE i na psychiatrii bylo rozhodnuto.

Jenda do školy jít nechtěl. Pár měsíců předtím jsem se byla ve škole podívat a udělala jsem mu ve škole fotky, takže (trošku) věděl, co ho čeká.


Chvíli dělal scény, válel se po zemi, házel botama, plakal a vyplazoval na mě jazyk.



Ale jo, nikdy tam nebyl, ty lidi nezná, takže chápu.


Odmítal poslouchat cokoliv o škole.





Vyšli jsme asi o čtvrt hodiny později, než jsem měla v úmyslu, ale to nevadilo.



Děti si do třídy brali po jednom, a tak, abysme nečekali na chodbě, tak nás pustili do Relaxační místnosti.


A to bylo přesně to, co Jenda miluje. V "tělocvičně" byly míče, polštářky, deky, ale hlavně dostatek prostoru.
S dekami a polštáři si Jenda hraje každý den.  Není den, kdy by se doma neválel na dece. Vždycky si tam vyloží polštáře, pozve si zvířátka, dudlíky a válí se  tam.
Stejně tak si denně házíme s míčem,  s těmi látkovými Jeníček i spí...


Doma, v naší půlce obýváku, má Jenda málo místa, zato tady v tělocvičně byl ve svém živlu.
Pobíhal, skákal a lítal sem a tam...
..a dostatek místa si užíval.



Paní učitelka mu ukazovala různé věci...

A pak už jsme šli do třídy ke stolku. Se mnou paní učitelka vyplňovala papíry a Jenda s jinou paní učitelkou pilně pracoval.
Nefotila jsem, nechtěla jsem ho rušit. Byla jsem ráda, že se soustředí a že pracuje.
Dělal přesně to, na co je doma za ty čtyři roky zvyklý - přiřazování, barvy, čísla, namaloval sluníčko...jinak nevím.
Jediné, co jsem zaslechla, bylo, že nevěděl, co je penál...ale to je na něj dost těžké...

Za odměnu dostal obrázek s dudlíkem:-)
To bylo překvapení i pro mě. Jenda byl nadšený.


Doma s obrázkem pořád chodil a chtěl ho někam přidělat.  A tak jsem podala nůžky a izolepu, aby měl radost, a obrázek jsme přilepili na dveře.
Musela jsem se smát, když řekl, že až půjde "píště" do školy, tak dostane jinýho dudánka....a toho si dá sem (ukázal NAHORU) a dalšího sem (ukázal dolů)...
Vlastně mě nenapadlo, že bude očekávat za návštěvu školy vždy stejnou odměnu:-)
Asi budu muset do září vyrobit nějaké karty s dudlíkama, abych měla odměnu za "práci" ve škole.

Mám víc jak půl roku na to, abych Jeníčkovi vysvětlila, že příště už tam nebude sám, ale že tam bude dětí víc. Máme spoustu času na hry typu "Jak šel Krtek (nebo dudlík) do školy, co tam dělal a jak poslouchal paní učitelku.."

Jaká změna... Ještě před půl rokem Jeníček říkal, že do školy "NIKDY" nepůjde. Teď pro změnu říká, že jsou tam hodné učitelky.
Do školky chodí nerad, ale třeba by se mu ve škole mohlo líbit...



Na poslední fotce ukazuje obrázek růžovému dudlíkovi...

Včera jsem na své děti byla pyšná. (A samozřejmě že nejen včera.)
Jeníček zvládl zápis do školy mnohem lépe než loni a Eliška měla jako jediná ze třídy vyznamenání v prváku na střední škole
Život s autisty není jednoduchý, ale tyhle pokroky a pozitivní události stojí za všechnu tu námahu.
Byla jsem pyšná na ně i na sebe... a kdo má doma dítě s poruchou autistického spektra, tak ví, o čem mluvím...

čtvrtek 30. ledna 2014

Posloupnost - Průběh dne


Tentokrát jsme zkoušeli posloupnost s holčičkou Andulkou.


Kdy Andulka spí, kdy se myje, kdy si čistí zuby, co si obléká ap...





A druhá řada obrázků znázorňovala situaci, kdy jde holčička nakoupit.



I když Jeníček obrázky neuměl seřadit, tak v klidu seděl a poslouchal to, co jsem říkala já...



Byla jsem ráda, že už kartičky s dětmi nezahazuje, ale je schopný mi dokonce ukázat, kde je pejsek, kde paní prodavačka ...nebo mi říct, jakou barvu mají boty holčičky....



středa 29. ledna 2014

Posloupnost - kočka


Už několik let trénujeme posloupnost, ale Jenda to stále nechápe.



Co bylo první, co potom, co nakonec?


Jak to šlo popořádku?





Až to jednou udělá správně, tak snad vyvěsím prapor.


Ale pokroky dělá, né že né...
Už mi to vzteky nerozmetá po stole a po zemi jako dřív, už mi nezahazuje kartičky, už se u toho neválí po zemi ani se neschovává pod stolem, už u toho neječí, ale nechá si to potisící ukázat znovu...
Bere to v klidu, jen nechápe...


Tak snad někdy...

úterý 28. ledna 2014

Terapie kočkami


Terapie kočkami mým autistům svědčí.
Nechtěla jsem kočky do bytovky, to byl nápad Elišky.
Matýsek tak nějak přešel s námi z rodinného domku, Lentilku si Eliška vybojovala až tady...ale jsem za ně ráda.


Jeníček se Matýska bál, ale už si na něj zvykl.
A teď se naučil dávat pusinky (jen zvířátkům) a nešetří jimi...


Hladí Betku, Matýska i Lentilku a je moc rád v jejich přítomnosti.


Každý den si na zem rozloží deku a polštáře a je rád, když si tam zvířata lehnou za ním.
Vždycky mi říká:
"Spočítej je!"
(musí přece vědět, že je tam má všechny tři)



Za Matýskem včera vylezl i nahoru na postel...





Jenda je často protivný, nepředvídatelný, někdo by řekl, že dokonce zlý či agresívní (a babička ho má kolikrát plné zuby), ale ve své podstatě je to milý a hodný kluk s dobrým srdcem...


...a miluje své zvířecí kamarády.
S lidmi to moc neumí, ale s našimi domácími mazlíčky mu to jde docela dobře.






Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...