Opravář obuvi ze mě asi nebude.
Jendovy botasky už nějaký čas "volají" po výměně.
Ale změna je to, čemu se Jeníček vehementně brání a v botách to platí obzvlášť. Už nejméně třemi nenošenými páry bot jsme podělili známé.
Když pár dní pršelo, tak jsem dala mamince peníze, aby mu koupila nové boty.
Jenda do obchodu jít nechtěl.
A nové boty se Jeníčkovi nelíbí. A to mají dokonce stejná písmenka, jak jsem se snažila Jeníčkovi několikrát ukázat. Né že by ho to zajímalo:-P
Maminka přinesla doklad o zaplacení a říkala, že je druhý den můžu beztrestně vrátit, pokud mu nebudou.
No to je sice fajn...
Ale DRUHÝ DEN?! Přece nemůžou po Jendovi chtít, aby je hned zkusil....
A tak uplynul den, dva, týden a druhý...a NIC....
Jeníček zatvrzele odmítá a boty ještě nezkusil.
No aspoň že mě rozesmál lísteček u bot s nadpisem "Ošetření a údržba kabelek", když už ty dny moc veselé nejsou....
Asi bych si měla koupit nějakou kabelku, když už vím, JAK ji ošetřovat:-P
V noci, když děti usnuly, tak jsem přemýšlela, JAK tento problém rychle a elegantně vyřešit. Narvat Jendu do bot násilím? To moc elegantní není, že...
.....a já jsem jen slabá žena, rvát se mi s Jeníčkem taky nechtělo.
Jenda však potřeboval boty. Nemůže mít přece na botách "krokodýla". Nejen, že to není hezké, ale už o to začínal při chůzi zakopávat.
Vzpomněla jsem si na lepidlo a dala jsem se do práce.
Ještě zatížit A JE TO.... Pat a Mat by se mě měli radost.
A světe div se - ONO to drží...tedy zatím...
A ještě větší radost měl Jenda ráno, když jsem ho "konečně" nenutila do těch nových bot, ale mohl si obout ty svoje staré, špinavé, ošmajdané.... a hlavně bez mých řečí o tom, JAK jsou ty nové botičky krááásnééé.
Není nad spokojeného autistu.
No uprimne, ja tuhle modu kriklavych tenisek taky moc nemam rada, ty stare mi pripadaji elegantnejsi :) chapu ale, ze je to skoda... Velka. Ale aspn vam budu drzet palce, at mate lepidlo, co opravdu drzi. Mne se boty slepit bohuzel nepovedly :(
OdpovědětVymazatTo je nádherný konec:-))) fakt síla...myslím, že Jeníkovi bylo skvěle:-)))
OdpovědětVymazatale jinak tě chápu, sama nevím, jak bych to vymyslela...a kabelku by sis zasloužila :-)))
Takto robil cirkus aj moj Robincek nad novymi backorkami, tie stare(male) mali obrazok auticka a tie nove opicku. Nechcel ich, ale v skolke maju backurky erarne, a bez obrazkov, dala som mu na vyber z dvoch parov a opicka bola hned dobra :-) Ja som inak protivna zenska a ked skusam boty Mathiskovi tak kludne aj nasilim. On uz ale dost tusi ze si na mna nepride ale my mame stastie aj v tom ze on chodi rad von a v com ide na tom mu uz nesejde.
OdpovědětVymazatNásilí jsme párkrát zkoušeli a trpěly všechny strany. Výběr ze dvou taky často dávám, ale tady to nefunguje.
Vymazatmarci me se teda taky "nelíbí", ta barve me dere oči :o)
OdpovědětVymazatNa fotce je to víc výraznější než ve skutečnosti. Brzy se ochodí a nebudou tak zářivé. Možná tam jiné v jeho velikosti stejného tvaru a stejného nápisu (a na suchý zip) nebyly..nevím. Musím být vděčná, že mi mamka došla do obchodu, sama bych se tam hned tak nedostala.
VymazatSkor to inak s tym opravarom vypada ze budes :-(
OdpovědětVymazatZuzana
Já nejsem autista a úúplně Jeníčka chápu:-)) Mám to s nákupy podobné. Nesnáším je a miluji staré:-)). Dnes jsem uklízela vlastní skřín a dcera prohlásila, že mně by stačila komoda a co komoda, jeden šuplík. Jsem hrozná, já vím. A víš čeho mám nejvíce? Tepláků:-)). Ty jsi stejně obdivuhodná žena. Víš to ?♥ Pa Věra
OdpovědětVymazatJá taky na nákupech trpím a starší kousky mám nejraději. Nakupování není můj koníček. Děkuju.
VymazatMě se barva líbí, teď jsou tyto zářivé barvičky módní a máš pravdu, že za chvíli na ně sedne prach z ulice a svou jásavost ztratí. No a než je Jeníček vezme na milost, máš problém se žralokem aspoň na chvíli zažehnaný, doufám, že lepidlo něco vydrží.
OdpovědětVymazatJojo, lepidlo zatím drží:-)
VymazatMozna spis, kdyz ho ty stare zacnou tlacit, tak by se treba dal ukecat.
OdpovědětVymazatA pozná, že ho to tlačí? Řekne, že je "něco" špatně? Tím si nejsem vůbec jistá. Hodlám mu přeměřit nohu, ale zatím se bránil.
VymazatAle kdepak Pat a Mat, hezky jsi to vyresila. Taky si pamatuju, ze jsem lepila boty, abych je nemusela vyhodit. =) Domaci pantofle jsem mela uz tak priserne roztrhane a stejne jsem se jich nechtela zbavit, i kdyz nove cekaly pripraveny v krabici.
OdpovědětVymazatA nahodou, ty nove se mi barevne libi. A prave bych cekala, ze budou akceptovany tim, jak moc jsou podobne. Ale co neni dnes, muze byt zitra. =) Ty dokazes i nemozne.
Myslím, že spíš se měly boty vybrat s Jendou. Já to řeším tak, že malému změřím nohu špejlí (pár vteřin to vydrží bez řečí) a pak jdeme vybírat, malý nesnáší nákupy oblečení a bot, ale aspoň si sám vybere a neječí, že se mu to nelíbí a dokonce má i dobrý vkus. No a zkoušet si to obvykle nechce v obchodě, tak to vezmu špejlí a doma vyzkoušíme a případně vyměníme. Já vím, že Jenda je ještě náročnější a zkoušet nechce ani doma, ale pak třeba bude potřebovat vícero bot do školy a tak to bude ještě náročnější.
OdpovědětVymazatJo a s tím, jestli to vůbec někde tlačí, tak to mi bohužel prcek taky neřekne, tvrdí, že je to v pořádku a často zjistím, že to tedy v pořádku úplně není, ačkoliv mu kupuju boty větší. U nás bohužel vydrží jedny boty tak 2 měsíce, než do nich udělá na patě díru, takže kupovat nové musíme pořád.
Lenka
No jo :), není to lehké. U nás nákupy, nebo neznámé oblečení byly taky obrečené. Má SVÉ a nic nového nepotřebuje (i když se to trhá, je mu to malé, nebo na to dávno skončila sezóna). Přešli jsme na bezbolestný způsob - oblečení, které nezná, mu dám do skřínky, do pokoje, občas ukážu a zase založím a než do nich doroste, tak už jsou jeho. "Co to je? Tohle není MOJE. - Ale jistě, že je, máš to v šuplíku už 3 měsíce, tak to asi bude tvoje, odpovídám s klidem. - a kdes to koupila, kdo nám to dal?"....(výslech pomalu jako u jídla, z čeho se to skládá). A je to většinou v pohodě. Ale nedávno jsem zjistila, že má dvě bundy špinavé, tak jsem vytáhla jinou....jenže tuhle ještě neviděl a děsná panika. Není to jeho bunda, neoblíkne si jí, mlátil s ní o zem, nakonec jsem neustoupila a donutila ho jít v ní do školy. Už to nikdy neudělám. Ve škole byl úplně mimo, zlobil, šílel, volala učitelka, že to naprosto nezvládá, jestli se něco nestalo, že se tak zhoršil... kvůli jedné bundě, kterou ještě nepřijal za svou. Tak spoustu trpělivosti - my s dětmi a oni s námi. Krásný den, Jasimonka.
OdpovědětVymazatMožno to bola nanho moc žiarivá farba, alebo...to asi už nikto nevie čo presne sa v jeho hlave odohráva:)
OdpovědětVymazatAk sa to dá nejak vyriešiť je to v pohode a vy ste to vyriešili skvelo:)
Ja mám zas opačný problém, že ak si niečo kupim po chvili ma to omrzí a chcem nové.Je jasné že s tým mama nesuhlasí :D
Ste užasna:*
vzpomínám si, že jsem jednou viděla film o autistovi a psovi, jak mu pomohl dostat se z ulity... nevím už název filmu, ale co si hlavně pamatuju, jak chlapci kupovali rodiče novou bundu, protože tato mu byla již malá. koupili úplně stejnou a pak ji váleli v blátě přetahovali se o ni se psem a jiné kusy s ní prováděli, aby voněla a vypadala jako ta původní, aby si ji syn vůbec oblékl. bylo to úsměvné a navíc se tím rodiče odreagovali a docela se tím bavili...
OdpovědětVymazatasi by to chtělo boty v téže barvě a je fakt, že nové šíleně smrdí;-)
a nebo vždy dopředu kupovat stejné boty jen vždy o větší číslo a to hned najednou, aby se nestalo, že je pak nebudou mít, ale to zase poleze do peněz...
no, v každém případě máš další rekvalifikaci:-)))
papa a držte se
gábina
Myslím, že to byl film Po Tomášovi, ten mi moc připomínal Jeníčka. Viděla jsem ho poprvé, když byly Jendovi tři roky a vím, že jsem u toho brečela. Měli jsme tehdy krátce diagnózu a dost mě to sebralo. Dnes už se na něj podívám v pohodě.
Vymazat