neděle 29. září 2013

Počítej s Miffy


Nachystala jsem knížku, kterou nám půjčila paní z Rané péče.


Jendovi se to nelíbilo, ale nakonec si dal říct.


Chvíli se otáčel a tloukl do knihy pěstí, ale pak začal počítat.



- "Kolik je na obrázku stromů?"


Nevnímala jsem ty "záložky" nahoře, tudíž jsem si myslela, že Jeníček řekne "DVA".
Kniha je totiž myšlena jako počítání od jedničky...jedna, dvě, tři, čtyři...
Jenže Jenda to pojal po svém. Viděl dva stromy na obrázku, dva nahoře na záložce, celkem tedy čtyři.


Podobně tomu bylo u kachniček... tři a tři. Na otázku:
- "Kolik je tam kachniček?" odpověděl, že šest...


Dokonce si to sám od sebe ukazoval na prstech...tři a tři je šest...


Čtyři oblečky pro králíka a čtyři nahoře, celkem osm...


Pět pejsků a pět pejsků, celkem deset pejsků.


Šest a šest dortíků...


Devět jablek plus devět jablek...


Mělo to být počítání do dvanácti, ale protože Jendovi nelze vysvětlit, že ty malé obrázky nahoře počítat nemá, tak jsme po dvou došli až do 24.

     


A nakonec má pravdu Jeníček... není tam 12 pastelek, ale 24.


sobota 28. září 2013

Geniálny, no iný

Pěkný článek:
http://www.pluska.sk/sarm/skutocne-pribehy/genialny-no-iny.html

Stejné tvary


Jendovi se pracovat nechce.


Někdy zvládne jeden úkol, jindy pět.



V poslední době přibližně dva nebo tři.



Možná to někomu přijde málo...


...ale pořád lepší něco než nic.


Úkoly přizpůsobuji jeho "stavu a možnostem".



Přeji vám krásný podzimní víkend.


pátek 27. září 2013

Nelíbí se mi tričko

- "Ať jde plyč Šálka"....uááá. Začal Jenda řvát a strkat do Šárky.
- "Proč má jít pryč? Nech ji na pokoji."
- "Se mi nelíbí její tličko!!" uááá.

Šárku jsme z kuchyně samozřejmě nevyhnali, ale odešla jsem já s Jendou do obýváku.
Nevím, co se mu na bílém tílku Šárky nelíbilo.
Myslím, že jí moc sluší.

čtvrtek 26. září 2013

Kvarteto



Další hrou, kterou jsme vraceli do Rané péče, bylo kvarteto.


Pravidla kvarteta Jeníček nechápe, tak jsme si u toho opakovali barvy...





...a větší důraz jsem kladla na rozvíjení slovní zásoby.
Já mluvím a Jenda možná občas poslouchá.


Obrázky jsou docela hezky namalované.




Po třech minutách to Jenda zabalil a dal mi najevo, že s učením skončil...


..a že fialovou a červenou barvu už dělat nebude.



středa 25. září 2013

Dřevěná pizza


Dřevěnou pizzu jsme vraceli v pondělí paní z Rané péče.


Jenda ji naposledy ozdobil houbama, paprikou a rajčaty.


Nakrmili jsme oslíka a čuníka...


...a hra teď zase poslouží jiným dětem.


Podobných věcí je na internetu hodně.


Nejen pizza, ale např. dort, přepravka s uzeninami nebo třeba dětský vařič s příslušenstvím.


Nejdřív jsem uvažovala, že bych něco podobného mohla Jendovi koupit na vánoce, ale nakonec jsem se rozhodla, že NE.
Jenda to stejně bere jako úkol, nikoliv jako hru.
Pro něj je to "povinnost" a ne radost.







Eliška se bojí chodit do školy. Den co den řešíme nějaké problémy a "jiné vidění světa".... a i když třídní učitelka je skvělá, přesto to není ono.
Dnešní děti jsou často bezohledné a kruté a to, že je někdo JINÝ, se netoleruje...
Každý den víc a víc zjišťuji, JAK těžké to dospívající lidé s PAS mají...a nejen oni.

A přesto jsem vděčná za to, že je Eliška JINÁ, protože pokud je "normální" v patnácti kouřit a tahat se s chlapama, bavit se v hodině, házet po učitelích svačinu, kreslit jim kosočtverce na tabuli, hrát v hodině hry na mobilu, nepsat si poznámky, nadávat učitelům ap., pak do "normálního" světa nezapadám ani já.
Nic z toho mi totiž normální nepřijde.


  V posledních týdnech je toho MOC... moc, co musí jeden člověk zvládnout.... Všechny tři děti potřebují "individuální péči" a já mám jen jedny ruce.
Není o tom s kým mluvit...a i kdyby bylo, já nemám sílu...


A v takových chvílích mě potěší i Jendův komín z kousků pizzy ... komín - taková jistota, že je vše tak, jak má být.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...