Mohlo by to vypadat jako bezva hra.
Na první pohled určitě je: dítě si hraje s legem.
Jenže u Jendy je to POSEDLOST.
Drží ho to už měsíc. Nebo dva?
Nevím přesně. Ani nevím, kdy to začalo.
Zpočátku to vypadalo zcela nevinně.
Jeníček postaví cestičku, udělá úkol....
....a dudlík, čuník nebo Krtek úkol splní.
Je to něco, co odkoukal na iPadu.
Level 1 - level 2 - level 3 atd atd. Už se mi o levelech i zdá:-P
Když čuník splní první "kolo" a najde svoji postýlku, dostane se do druhého kola ap.
Ono vás to baví pět minut, možná deset, ty vytrvalejší klidně i 20 minut.
Ale HODINY a HODINY den co den?! Pomalu od rána do večera?!
Většinou Jenda staví úkoly z magnetické stavebnice, občas ho ukecám i na jiný materiál, ale podstata je pořád stejná.
A je to podobné jako na iPadu - někde je překážka a musí se přeskočit, něco se musí podlézt, něco objet, jinde je větrák, který čuníka odfoukává pryč, ale jinak je to pořád dokola to stejné.
Jenda tím mučí mě, mučí tím mého bráchu, když přijde na návštěvu, mučí tím asistenta či asistentku...
Asistentka si sedne a neví, že padá do autistovy pasti.
Líbí se jí, že si Jenda chce (konečně) hrát, že se neschovává pod postel nebo na záchodě a že nesedí jen u iPadu, jenže ještě neví, co ji čeká.
Splní první úkol, druhý, třetí...a je to...
Stráví tak celé dvě hodiny hlídání a marně se snaží Jendu "přinutit" k něčemu jinému.
Pokud Jendovi nechce vyhovět, tak Jenda zdrhá do chodby a schovává se před ní.
A když přijde asistentka na hlídání příště, běží Jeníček hned pro stavebnici a začíná stavět.
Už je z toho rituál.
A začarovaný kruh je na světě.
Takových oblbujících a nekonečných kruhů máme denně spousty. Nejen s úkoly pro čuníka, ale tento je asi "nejhorší".
Musí se stanovit přesná pravidla, jinak byste přes den neudělali vůbec NIC krom úkolů pro čuníka a pro Krtka. Návod jak zblbnout během pár dní jak vyšitý.
př.
- "Až uvařím oběd, uděláme 10 levelů."
- "Až vyvenčíme Betku, splní čuník 6 levelů"....
Občas to funguje... Občas zvítězíte vy nad autismem...
Jen škoda, že nejsou hry na levely na ranní vstávání, druhý level čištění zubů, třetí level oblékání, čvrtý level školka atd. atd. až do večera....aby měli naši kluci co napodobovat :-)
OdpovědětVymazatjinak Matěj je blázen do lega a playmobilu, ale dokáže si z toho perfektně stavět a napodobuje sociální situace. U babičky shlédl film Surfařka (pro neznalé, kdy žralok ukousne mladé surfařce ruku) a pak jsem ho přistihla jak klátí velkým gumovým žralokem a panáčkem a strká ho do připravené sanitky a s komentářem " auau boli boli" :-)
Zkouším do toho občas zamotat i sociální situace, ale často mě odhalí a řekne, že to je trapný a běží se někam schovat. Musí to jít podle JEHO pravidel, nikoliv podle mých.
VymazatNo vidíš a já myslela, že si Jenda hrát neumí. Tak buď ráda, ne? Lepší, než aby se celej den jen toužil válet u pohádek...Štěpa si hraje s vláčkama, Duplem, autíčkama, klasickým Legem a postavičkama z Kindrvajec...staví si tunely nad kolejema a vozí ty postavičky...furt dokola různý sestavy..mně to nevadí, jsem ráda, že si umí hrát...lepší než syn od kamarádky, který vyžaduje její neustálou pozornost...nebo Jenda taky potřebuje partnera k tomu? Já jsem Tě odhalila, Ty jseš ambiciózní matka ;-P
OdpovědětVymazatV tom je právě ten problém, neumí si hrát sám, vyžaduje neustálou pozornost - od rána do večera, málokdy mám pár minut na vaření nebo na záchod a to ho musím zaměstnat iPadem nebo jídlem. KDyž máš tohle dělat od rána do večera, tak ti to leze na mozek. Kéž by si takto hrál chvíli sám! I kdyby to byly stejné sestavy, ale kéž by se uměl zabavit 5 minut sám. Nevadí MI samozřejmě STEJNÉ HRY, STEJNÉ SITUACE, ALE to, že nutí ty ostatní, aby ty úkoly plnily HODINY a hodiny. Už když jsem u tebe byla někdy před 2 lety, tak jsem obdivovala Štěpu, jak se zabaví sám. Trénuju Jendu po minutách, ale moc mu to nejde.
Vymazatjo tak to je peklicko,Stepa si hraje sam...
VymazatAmélko, tvá trpělivost je i tak něco úžasného. Ptám se sama sebe, jestli já, byť posílená mateřskou láskou, byla schopná být jako ty... A to myslím obecně, celou tvou péči, kterou svým dětem věnuješ. Přeju hodně sil a lásky.
OdpovědětVymazatMoje děti taky milovaly lego a hrály si s ním i hodně často... je pravda, že to asi posedlost u nich nebyla, protože měly rády i jiné hry. Nakonec on má každý člověk nějakou posedlost... :D
OdpovědětVymazatI holky si hrály s legem hodiny a není v tom nic špatného, jen si nedělaly z druhých otroky a nenutily je dělat stále dokola tytéž věci.
VymazatTo jsem nepochopil jak to myslíš, taky mi to šlo na nervy... když mne bratr nutil hrát s ním šachy.
VymazatMathisko ma tiez nieco podobne ale hra sa to sam potichu(blbe, neprecvicuje si rec, slovnu zasobu a podobne) ale zase mozem u toho aspon umyt nadoby alebo nieco spravit s Robinkom. Alebo napisat trosku zrozumitelnejsi komentar. Napriklad teraz sme dokoncili pracu u stolecku a teraz si dava asi 150te kolo na kole obyvak, detsky pokojicek, loznice, satna, predsien a zase ten obyvak.
OdpovědětVymazatZuzana
Jára měl taky období lega. A přesně jak píšeš, byl to horor:-) Museli jsme si s ním hrát přesně podle jeho instrukcí a pravidel, jinak bylo zle...Naštěstí ho to po cca 2 měsících přešlo.
OdpovědětVymazatA asistentku má taky "pro hraní", nechce se s ní učit. Ale mě to nevadí, protože spolu zase dělají jiné věci, chodí na hřiště, do bazénu a tak. Ale potřebovala bych ještě někoho právě na to učení a na logopedii...
Přesně tak - nedá se tomu říkat HRA, HOROR je lepší výraz:-P Jenda strukturované úkoly zvládá jen se mnou, s nikým jiným je nedělá.
VymazatJeště by mohl vést čuníka aby ty levely plnil. Jarka
OdpovědětVymazatČuník (Krtek, dudlík) úkoly plní, ale rukou maminky, asistentky...
VymazatJejda, az tak, takze on ti vravi kam mas cunika posuvat a ty vykonavas pokyn? Jej, tak to je fakt unavne to opakovat dokola.
VymazatANO, přesně tak...
VymazatA jak vůbec nesete tyhle rituály vy a starší dcera? Já mám pocit, že by mi v takhle stereotypním chodu domácnosti brzo hráblo. Fakt nevím, jak bych to zvládla a obdivuju vás. Miluju změnu, žiju v chaosu...
OdpovědětVymazatStarší dcera si soukromničí většinou ve svém pokoji a se svými rituály. Ano, občas mám pocit, že mi hrábne - pořád dokola to samé a někdy je to naopak uklidňující - víte co bude a můžete se těšit na podvečerní chvilku venku. Ale jinak je to velmi, velmi omezující, často si připadám jako otrok, jako nesvéprávný člověk, který nic nemůže, nikam nemůže jít, nic nesmí říct. Nejhorší na tom je IZOLACE od okolí, od přátel, od širší rodiny. Jsou chvíle, kdy se pak bojím i telefonovat, dojít na úřad...
VymazatOpravdu hodně náročné, dělat vše dle pokynů. Pořád dokola.
OdpovědětVymazat