Od rána se přemlouvám, abych vám napsala něco smysluplného k blížícímu se novému roku.
Jenže mi to nejde. Neumím se usmívat na povel.
Jenda má rýmu a kašel a špatně se mu dýchalo.
Usínala jsem kolem 5. hodiny ranní a dnešní noc nebude o moc lepší.
Celý den se nese ve zvláštním duchu.
Jenda je nervózní z petard, které od rána slyší.
Betynka se bojí a buď se schovává pod postel nebo se mi ochomýtá okolo mých nohou a obojí se Jendovi nelíbí.
Holky tu mají kamarádku Helenku, tak je nás dnes o jednoho víc. I to je pro Jendu další "stres" navíc. Ale přece holkám tu radost nezakážu.
(I když zatím to vypadá jako chyba - jedné je horko, druhé zima, jedna chce ven, druhá se bojí petard, jedna chce hrát Dostihy, druhá Cluedo, třetí chce ležet u televize... Takže po dvou hodinách hádek mám chuť Helenku poslat domů a holky vyhnat spát. Zatím jsem jim zlehka promluvila do duše, poprosila jsem je, aby se domluvily a nehádaly se alespoň poslední den v roce a doporučila jsem jim, aby do klobouku napsaly na lístečky všechny hry - Prší, Cluedo, Monopoly, Dostihy, A-Z kvíz.... a já něco vylosuji, aby se nehádaly...)
Neměla jsem v úmyslu dělat žádné jednohubky ani chlebíčky. Pro koho také, když o to nikdo nestojí?
Rohlíky jsem dnes v místní díře nesehnala, ani kdybych to náhodou měla v úmyslu.
Mí autisté si stejně dají to, co každý den - chleba (housku) s máslem a na "jiná" jídla se stejně ani nepodívají.
Kvůli Šárce a kvůli Helence jsem nakonec udělala pomazánku a Šárka nachystala pár chlebíčků.
Koupila jsem jim dětské šampáňo, aby si měly o půlnoci čím připít.
Silvestr pro mne není slavnostním dnem. Možná kdysi v dětství. Ale slavnostní nálada dávno vyprchala.
Je to pro mě den jako každý jiný. Možná o to horší, že Jenda i zvířata se petard bojí.
Poslední roky jsem si o půlnoci připíjela jen s dětma, takže tuhle "tradici" ani letos neporuším.
NIKDY nerekapituluji starý rok a nedávám si předsevzetí do roku nového, ale teď udělám malou výjimku.
Tento rok nebyl příliš veselý. V posledních měsících brečím víc, než bych si byla přála. Mohu jen doufat, že nový rok bude lepší. I když, může být lepší, když se lidé rozvádějí? Když padla naděje na poklidný manželský život? Kdy po 17 letech zjistíte, že neumíte udržet funkční a úplnou rodinu?
Když se mí rodiče před 20-21 lety rozváděli, říkala jsem si, že to svým dětem "nikdy" neudělám. Nikdy neříkej nikdy.
SNAD bude rozvod probíhat v klidu. Kéž by NIKDO nedělal naschvály.
Kéž by rozvod zanechal co nejmenší následky na dětech. Už tak toho mají naloženo dost.
Kéž by bylo co nejméně stresu a starostí. Ono je stresu se dvěma autisty i tak hodně a každý další navíc je ubíjející.
Kéž by se našlo nějaké přijatelné bydlení, kam bych se s dětmi mohla odstěhovat (i když si ani při nejlepší vůli zatím nedovedu představit své děti v paneláku...ale zvládli to jiní, zvládneme to (snad) taky)
Dost bylo chmurných myšlenek.
Do nového roku vám přeji hodně ZDRAVÍ, štěstí a LÁSKY.
Kéž máte vždy nablízku někoho, kdo vás má rád.
Někoho, kdo vás obejme a pohladí, když máte pocit, že je toho na vás moc.
A na mě toho je moc až příliš často.
S láskou Vaše Amy
