Jenda zkouší hru na počítači

Zatím jsem Jeníčka nepouštěla k počítači. Přišlo mi, že je na to malý.

Občas jsem mu tam ukázala nějaká písmenka nebo čísla, ale to bylo všechno.

V Rané péči se mě ptali, zda Jenda umí s počítačem.
Neuměl.

A tak to tedy občas zkoušíme.

Má rád hru s mouchami, kterou jsem objevila na jednom blogu.

Neumí zacházet s myší, a tak ji držím já...

..a Jenda jen mačká tlačítko...

Společně s čuníkem plácají mouchy...

Jendovi se moc líbí, jak vpravo naskakují čísla - počet zabitých mušek.

Chvilkama vypadá pěkně soustředěně...

Vydrží to tak 2-3 minuty.

Déle to zatím nejde.

Nejvíc se mu líbí ty velké přerostlé mouchy.

Když totiž odejdeme od počítače a jdeme něco dělat nebo vyměnit plenku, tak mouchy mezitím vyrostou.

Z malých mušek jsou pěkně velké mouchy.
A lépe se do nich trefuje.

Když potřebuji něco udělat,  vystřídá mě Šárka.

A já tak mám alespoň pár minut na práci nebo na vaření.

Jenda by chtěl hrát sám, ale to mu nejde a tak se vzteká... Používání myši je na něj těžké.
A tak jsem mu pořídila něco jiného, ale o tom zase jindy...
Mějte se krásně.

Prasátka a vlk

Dnes byl manžel doma.
Moje babička a můj manžel - prima kombinace. :-P
Mně nevadí návštěvy, naopak pohostím kohokoliv, kdykoliv a moc ráda.
Jen ...moje babička....
....se tu cítí jako doma.
Babička si (mi) přendává věci z místa na místo a myslí si, že našla pro to či ono lepší místo. (Za týden asi nenajdu vůbec nic).
NIKDY bych si nedovolila na návštěvě někomu něco přemístit někam jinam nebo nahlížet do cizích skříní.
Babička má pocit, že Jenda by už měl být bez plen, že nemá mít dudlíka, že má moc hraček a můj manžel jí jen přizvukuje. Nestojí při své ženě, nevysvětlí, že za to nemůže Jenda ani já.
Neřekne, že nejsem neschopná matka. Naopak řekne, že jsem se měla v odplenkovávání víc snažit (a já se asi nesnažím).
Neřekne babičce, že ty hračky, knihy a úkoly podporují rozvoj našeho syna... Neřekne, že to všechno, co Jenda umí a ví, že to je jen díky intenzivní každodenní práci s těmito materiály ....no nic, škoda slov.

Tohle jsou dva lidé, kteří neznají slovo CHVÁLA. Nikdy mě nepochválili.
Hledají na mně, na dětech i na mé práci jen samé "mouchy".

Jak říká Eliška: "Já ji pochválím, jak krásně si (po hodině práce) uklidila pokojíček a babička vidí jen tu jedinou hromádku neuklizených věcí na stole a to jí vytkne...."

A co vy? Chválíte své bližní? Pochválili jste dnes někoho? Určitě se všichni okolo snažili, aby "kvalitně" odvedli svou "práci"...
Dostali za to pochvalu? Nebo vám to přišlo samozřejmé?
Přišlo vám to málo a ještě jste mu vynadali?
Všímáte si pozitivních věcí nebo kritizujete ty negativní?

Vidím, že se budu chodit uklidňovat k blogu, i když babička má pocit, že žena nemá sedět o počítače...
.
Dnes vám ukážeme knížku Prasátka a vlk.

Jeníčkovi jí půjčila paní z Rané péče.

Asi tři minuty seděl Jenda v klidu...

...a ukazoval na obrázky.

Líbil se mu vlk, ale hlavně prasátka.

Říkala jsem mu, co na obrázcích  je...¨

Tuhle pohádku má rád i na DVD.

Pouštěl si ji už snad stokrát.

Sladká odměna nemohla chybět.

V knížce jsou pěkné obrázky....

...ale i malá okénka a to se Jeníčkovi líbí....

Mějte se krásně....

...a nezapomeňte, že POCHVALA vždy potěší.

Barevní hadi

Dnes nestíhám...

...a tak se vrátím pár týdnů zpátky...

...a ukážu vám, jak Jendu nebaví barevní hadi.

Složit hada ze tří kousků?

Horor.

Jenda pláče, schovává se, vyplazuje jazyk, ječí...

Marné je všechno vysvětlování.

Jenda nechápe....

Nechce pracovat...

..a když už náhodou "musí", tak to udělá špatně.

Nejde mu to a čertí se čím dál víc.

Další pokus o vysvětlení?

Ale Jeníčkovi to stejně nejde.

Vůbec nechápe, co má dělat.

Nevadí, tak příště.

Chybami se člověk učí.

A každá snaha se cení.

Společnými silami jsme úkol dodělali...

Jenda dostal odměnu a mohl se uklidnit u pohádek.

Dnes mi přijede (asi na týden?) moje 85 -letá babička.
Doufám, že "na pokraji sil" nebude Jenda, babička a snad ani já...
Krásný den vám všem.