Učíme se dotekům.
Tedy Jenda. Já ne, já to umím.
Tady se na mě uplakaný nevraživě dívá...
.....asi si myslí: "Co má ta máma zase za lubem?"
Ptám se: "Jeníčku, můžu si pohladit dudánka?"
...a Jenda přikývne.
(To mi připomnělo, jak dlouho Jeníčkovi trvalo, než pochopil souhlasné a nesouhlasné pokývnutí hlavou. Ještě i teď s tím někdy mívá potíže a když mu na něco kolikrát i třikrát přikývnu, tak občas nechápe a čeká na verbální odpověď.)
Jenda souhlasil, a tak opatrně a pomaloučku hladím dudánka.... Jenda to tiše pozoruje.
- "Jeníčku, můžu Tě pohladit po ručičce?" Nic neříká...
(Co si tak asi myslí? Dudlík to přežil, přežiju to taky?)
Neprotestuje, i když zpočátku nadšeně nevypadá....
- "Jeníčku, můžu pohladit čuníka?"...a opět následuje sotva znatelné přikývnutí.
Sám od sebe nastaví znovu svůj " nebíčkový dudlík do ručičky"....
- "Jeníčku, můžu Tě pohladit po tvářičce?
... po zádíčkách?
...a po čele?"
Mlčí, ale neodhání mě.
Brzy mi ale raději nastaví znovu svůj dudlíček....
....a pak opět čuníka....
Ale já se nedám a vracím se k hlazení jeho ruky.
Drží a občas přivírá oči...
Vypadá, že se mu to (snad) líbí....
Potom mi nastaví svého druhého dudlíčka na mačkání.... asi aby mu to nebylo líto....
...a chce, abych hladila oba dva....
...a tak to střídám....
Chvíli hladím modrého a pak zase bílého....
Ještě pohladit čuníka....
....a spát....
- "Dobrou noc, Jeníčku.
Dobrou noc, čuníku."
Na těch posledních fotkách jsou vidět Jendovy palce, jak usilovně mačkají "čumáčky" dudlíků....
..... jeho uklidňující rituál....
Zajímalo by mě, zda se dá dotekům naučit.
Podle mých zkušeností asi ano.
Druhý den jsem se ho ptala, zda se mu hlazení líbilo. Nejsem si jistá, zda zrovna věděl na co odpovídá (někdy je "mimo"), ale řekl, že "jo", tak se zdá, že jsme na dobré cestě.
Bez vzájemných láskyplných doteků je život velmi chudý.
To by byl u něho velký pokrok a byl bych moc rád, kdyby se vám to dařilo.
OdpovědětVymazatKrásné první květnové ráno. U nás tedy JE krásně. Moc hezký hlazení, Jeníček se zdál klidný, pozorovací, ostražitý, ale nepoplašil se. Prima.
OdpovědětVymazatS termínem uklidňovací rituály mě trklo, že moje Eliška má jeden, který jí vydržel do teď (16), zvláštní - tahá se za řasy. Dělá to odmala, dřív před usnutím, teď i jen tak, když je v klídku, taková přiospalá nebo čučí do blba...Každý asi něco máme.
Krásne...až mi vybehli slzy...ani si neviem predstaviť...aké musí byť nádherné pohladiť si dieťa viac krát než par krát do roka ....prajem pekný den
VymazatAnička :)
Jeníček se zdá na fotkách úplně klidný a dokonce s tebou spolupracuje, nastavuje čuníka i své dudlíčky a odevzdaně si vychutnává hlazaní i sám. Taková chvilka před spaním, musí být moc krásná, jak pro tebe, tak pro Jeníčka, jeho dušička je určitě jak v bavlnce, to se to pak hezky usíná. Byl by to krásný rituál na dobrou noc. :-))
OdpovědětVymazatKrásný návod.
OdpovědětVymazatJeník se lepší den ke dní. Není to tak dlouho, co by nějaké pohlazení bylo téměř nemožné a dnes Ti řekne, že se mu to líbí! Díky Tobě ušel hodný kus cesty.
Ještě by Tě mohl dnes políbit pod nějakým stromem. Snad vám všechny loni neodkráčely. :-)
Kdyby se mu přeci jen nechtělo, tak určitě nebudu dnes sám, kdo Ti pošle polibek alespoň blogově virtuální. Krásný a radostný den, Amelko!
Už je skvělé jen to, že tě Jeník nechal pohladit dudlíčky, potom čuníka a dokonce na chvíli i sebe. Dělá báječné pokroky a já si myslím, že se doteky dají naučit a až je Jeník bude provádět rád, budou plné lásky. :)
OdpovědětVymazatKrásný, opravdu krásný článek. Bylo to takové strašně milé, jak Jeníček pomalu zavírá oči a nechává se hladit. Poslední věta je zcela pravdivá a myslím, že Jenda ji taky brzy pochopí :)
OdpovědětVymazatJeníčkovi bude asi chvilku trvat, než si na hlazení a doteky zvykne, ale myslím, že se časem z toho stane takový rituál a bude se mu to líbit.
OdpovědětVymazatJsem si jistá, že Jeníček se jednou naučí doteky nejen přijímat, ale i oplácet :-)
OdpovědětVymazatpříjde mi že se mu to asi opravdu libí, tichý mámin hlas, tiché doteky, on to pochopí
OdpovědětVymazatNádherné prvomájové čtení! Už delší dobu koukám, jaké pokroky s Jeníčkem děláte. Je moc šikovný a to vše díky Tobě, milá Amélie. Z celého srdce přeji Vám oběma, ať ty pokroky jsou větší a větší. Krásně se Ti začíná vracet Tvá péče a trpělivost!
OdpovědětVymazatMusím se usmívat, milá Ami, když vidím, kolik lásky je tady na tvém blogu...Jeníček si tvoje dotyky moc zamiluje...jsem si jistá.
OdpovědětVymazatPusu posílá Vivi
Vivi, děkuji, objímám...alespoň na dálku.
VymazatPáni! Jenda dělá obrovské pokroky, to byl tak unavený, že na sebe nechal sahnout..? Fakt mě to překvapilo, že nevyváděl.
OdpovědětVymazatAno, máš pravdu, lidské doteky jsou důležité, až tady ve Švédsku jsem si uvědomila, jak moc mi chybí. S málokým se tu třeba obejmu.
Brzy budeš doma a zase si doteků užiješ, Aničko. Ale někomu chybí doteky i v manželství.
VymazatJéje, učit se přijímat doteky - to by jsi měla být učitelkou i velkých ba přímo starých chlapů!-:) Je fakt, že děti a mladí doteky přijímají rádi, mám ale známou, které když se dotkne jakýkoliv muž (je jí 49 let) zvedne se jí žaludek a nemůže se nechat ani obejmout. Manželství jí doteky znechutilo, nevím zda-li se ještě někdy nechá pohladit!-:(
OdpovědětVymazatTobě a Jeníčkovi držím palce, vše je na dobré cestě a to je moooc príma!-:))
Pokud ji znechutilo manželství, možná by ji vyléčil někdo jiný...s jiným a jinde by to třeba šlo... Jiné to je, pokud o doteky nestála nikdy.
VymazatMarci, Jeníček dělá pod tvýma kouzelnýma rukama a láskyplnou péčí neuvěřitelné pokroky! Já se musím přiznat, že je mi malinko úzko, když si představím, jaké to pro mámu musí být, takhle "bojovat" o každé pohlazení, pomazlení, nedovedu si představit den, kdy bych kluky nemuchlovala, Lukáš je neuvěřitelně mazlivý a doteky naopak vyžadující, takže pro mě je tohle nepředstavitelné. Věřím, že Jeník si tvé jemné hlazení a dotýkání taky jednou zamiluje a budete si užívat mazlení. Přeji, ať je to pokud možno brzy!
OdpovědětVymazatPetruško, děkuju, hezky jsi to napsala. Mám dvě nemazlící děti a často mi z toho bylo smutno, ale díky Bohu už jsem se s tím naučila žít. Pro dotykového človíčka zvláštní pocit, když nemůže obejmout své děti...
VymazatTeda Amelie, já mám až husí kůži. Jeníček se nechá pohladit. :-)
OdpovědětVymazatJdeš na doteky velice dobře a Jeníček určitě ví, že TY mu ublížit rozhodně nechce. Je mi až smutno, když vím, že to Jeníček nemá automatické - přijít k tobě, pohladit tě, obejmout, říci "Mami, mám tě rád." Ale zase když dnes vidím tyto fotky, jako by to právě řekl. A já věřím, že tě má velice rád. :-)
Myslím na tebe a tyto chvíle přeji častěji. :-)<3
och... aký je zlatučký :-) ty si taká super mamička... ešte uvidíš... Jeníček sa bude potom pýtať teba, či ťa môže pohladkať :-) je krásny... máš úžasné deti... a to len pre to, že úžasná si ty... keby si im nedávala toľko lásky, neboli by taký... ale Vy ty, tvoje deti a tvoj manžel... vy tvoríte taký veľký celok plný lásky :D tak sa mi to aspoň zdá... len tak ďalej... Si Matka s veľkým M... :D
OdpovědětVymazatNádherné fotografie ... držím moc palečky , aby takových chvílí bylo co nejvíce ...
OdpovědětVymazatje krásné , že dělá pokroky .. jsi báječná maminka ...
Amélko to je moc krásný příspěvek. Přeji ti hodně klidných a slunečních dní ...a máj lásky čas :o)
OdpovědětVymazatDojemné. Určitě vám bylo oběma krásně. Amel, víš co u tebe taky obdivuju ? Tvé nekonečné vymýšlení různých aktivit. Ahoj
OdpovědětVymazatChvili jsem zila mimo blogovy svet, tak se vracim a koukam, co je noveho. Jenik urcite vyrostl. Dnesni prispevek me moc potesil, je skvele videt, ze te Jenik neodehnal, urcite takovych okamziku bude vice.
OdpovědětVymazatDrzim palecky. =)
Tohle bylo velmi dojemné. Snad už to od této chvíle nebude Jeníčkovi tak nepříjemné, to vám přeji oboum. Je z mého pohledu trochu zvláštní, že se dá učit dotekům, ale o to dojemnější a sladší je to pro mě, když to takhle vidím. Přeji mnoho dalších takových úspěchů!
OdpovědětVymazatAmélie, Vy jste úžasná... neby Ty jsi úžasná, jestli to nevadí... denně pozoruju Tvojí snahu přibližovat Jeníčkovi okolní svět, aby se ho nebál... tyhle doteky jsou strašně důležité, máš pravdu... myslím, že na to jdeš skvěle... Jeníčkovi se to evidentně líbilo, nemusí kývat hlavičkou, stačí se mu podívat do očí... když se dívají trošku "jinak" než oči neautíků, ta spokojenost a naprostá důvěra ve svojí mamku je tam prostě evidentní... jste na dobré cestě... šťastnou cestu! LenkaH. P.S.: A mnohokrát děkuju za Tvoje krásné komentáře k mým příspěvkům!!!
OdpovědětVymazatTo je krásný...
OdpovědětVymazatAhoj Marci,pro někoho automatická věca pro některé autíky něco nepřekonatelného.Přeju Ti a Jeníčkovi taky,aby jste se naučili dotekům a objímání.Je to něco krásnýho,když človíček,který nemůže, najednou překoná ten pocit,ktrý mu brání.Jestli se vám to spolu podaří,tak to pro Tebe bude obrovská odměna za Tvou práci a péči.Moc Ti to přeju.Jana
OdpovědětVymazatMyslela jsem si, že o dětech s autismem toho vím dost, teď vím, že ani ne polovinu... obdivuji tvou trpělivost a držím palce ať Jeníček těhle "normálních" věcí příjímá víc a víc.
OdpovědětVymazatNádhera, i slzicka ukapla, jen tak dal.Ajka
OdpovědětVymazat