Jenda je noční ptáče.
Nemá moc velkou potřebu spánku.
Neměl ji nikdy, ani jako malé miminko....
Většinou ječel a na spánek neměl ani pomyšlení.... nebo jen pár hodin v noci....
...teď sice neječí...ale nespí....
Úderem 21:30 h. mu vyčistím zuby a dávám ho do postýlky....
.....chvíli má povoleno dívat se z postýlky na DVD přehrávač, většinou běží Šmoulové....
Ve 22:00 (výjimečně ve 22:30 h.) vypínám přehrávač a říkám, že bude spát....
Jenda si počítá své dudlíčky, mačká si je v ručičkách, ale na spánek to nevypadá.....
Bodejť, když je teprve půl jedenácté....
Tak ještě uložit baklažán....
....tedy jak pro koho.
Já mám pocit, že malé dítě by v tu dobu už dávno mělo spát....
Jenda ten pocit nemá...
....ale co s ním, když nezabraly ani různé kapičky ani léky na spaní.....
Od roka to doktoři zkoušeli a už jsem to vzdala....
Nejhorší na tom je to, že musím být u něj, nesmím se vzdálit ani na minutu z ložnice.
Takže žádná televize, žádné hry a povídání s holkama.
Jeníček se bojí a okamžitě pláče.
Když běžím na záchod nebo si jdu pro čaj, tak na mě volá a já ho mezitím 5x "na dálku" ujišťuji, že hned přijdu....
Kdybych do 2 minut nepřišla, spustí hysterický řev....
Mohu jen doufat, že někdy se to upraví.
