A protože Jeník nemá rád změny, začala jsem s přípravou na zimu.
Prohlížíme si fotky z loňské zimy - co Jenda dělal, co měl na sobě, jak holky dovádějí na sněhu apod.
Když se Jeníček dívá na pohádky na DVD, upozorňuji, že Krteček se nebojí sněhu, sněhuláček taky ne...že děti mají šálu a rukavice, Dorotka má čepici, šálu a zimní bundu, jezdí na saních... a také plánuji zalaminovat kartičky se zimním ošacením.
Snažila jsem se zjistit, co Jendovi bude ještě od loňska a co musím koupit nové....
Boty potřebuje určitě nové. Nohu si změřit nenechal, tak jsem změřila stélku u sandálků a vybavila se krejčovským metrem.
Protože ve zprávách strašili sněhem, šli jsme do obchodu koupit zimní boty.
Jenda řval, válel se po zemi a na boty se nechtěl ani podívat, natož je zkusit. A to jsem si myslela, že si alespoň vybere barvu, aby se mu botičky líbily. Nepovedlo se.
Protože Jenda nebyl ve své kůži a plakal, tak jsem boty rychle vybrala , přeměřila krejčovským metrem a za Jendova křiku "domů, domůůů, domůůů" jsem se snažila co nejrychleji zaplatit.
Boty už déle jak týden leží doma - Jeníčkovi na očích - a Jenda si je ani nezkusil. Doufám, že tu nebudou ležet 2 měsíce jako ty krásné podzimní boty, které jsou stále nové a netknuté.
Zimní kombinéza mu bude ještě z loňska, čepice i bunda taky. Díky Bohu.
Za mohutného křiku jsem Jendu "jakž takž" změřila a objednala jsem mu přes internetový bazar zateplené kalhoty do sněhu.
Dnes přišly - jsou krásné, modré a moc se mi líbí. Jenda však s křikem utekl, když jsem mu je chtěla zkusit.
Tak musím doufat, že mu budou "akorát" a že až nastane ta správná doba, že si je nechá obléct. Možná jen násilím?
A mám novinku. Podala jsem si žádost o zdravotní kočárek. Uvažovala jsem o tom už v lednu, ale tehdy mi bylo řečeno, že na autismus se kočárek nedává a já jsem to vzdala. Asi jsem doufala, že bude líp. Není ....a ted jsem to zkusila znovu.
Jendova prvotní diagnoza je spastická DMO a 2 leté cvičení Vojtovy metody mi dávají naději, že kočárek BUDE.
Z našich každodenních procházek se začínám vracet zpocená a zničená. Jendovi je jedno, kam jdu, neposlouchá mě. Klidně se zastaví, půl hodiny sedí na místě, hází si s kamínkama, nereaguje na mě, hledá brouky, hází listím, sbírá větvičky a nosí si je na kočárek...a odmítá jít tam, kam chci já.
Kolikrát poodejdu 100, 200 metrů ...samozřejmě tam, kde vím, že nejezdí auta...a jemu je to jedno...
Klidně mi řekne: "Jdi pič, Jeník bude sám"....
Můžu ho přemlouvat - po dobrém, po zlém, slibovat "hory doly" a s ním to ani nehne...
Kolikrát si sedne do prostředka silnice a kýve se dopředu dozadu, v obchodním domě si dnes sedl na zem a kýval se ze strany na stranu a že ho musejí lidé obcházet? To mu vůbec nevadí....
Venku napřahuje ruku na lidi a já trnu, jestli někoho praští a nebo ne, včera olizoval na poště reklamní poutač, když jsme stáli ve frontě a když jsem ho chtěla několikrát odtáhnout, tak "podlomil nohy" a válel se po zemi...
Hned jak jsem poodešla zpět k okýnku, vrátil se k tomu stojanu a rychle ho olizoval - pěkně odshora dolů... :-(
Bylo mi z toho nanic, tak jsem ho násilím popadla a připoutala na kočár....
Ječel, ale mně to bylo jedno. Už se těším, až bude nový kočár. Na tento se už s bídou vleze. Budou mu 4 roky, ale vypadá na pět a do kočárku už se skoro nevleze. Pásy na připoutání pomalu nestačí.
Pořád jsem doufala, že se naučí poslouchat, že přece zdravotní kočárek nepotřebujeme, že je to velký kluk... že jednou půjde za ruku.
Ale není tomu tak... Musím ho neustále pozorovat a když má tendenci se rozběhnout do silnice, tak ho na poslední chvili chytám za kapuci, aby nevběhl pod auto.
To šlo u podzimní bundy, ta kapuci měla. Bohužel zimní bunda kapuci nemá. Někdy si říkám, že ho začnu vodit na vodítku, aby mi nemohl zdrhnout.
V obchodě mimo válení se po zemi třeba olizuje pokladnu, ohmatává ovoce a zeleninu a "pohazuje" klidně broskvemi (a prodavačku by trefil šlak), věsí se na pulty, s klidem rozjede košík a pošle ho kamkoliv..., sundavá kartičky s cenou a hází je na zem, leze pod košíky, vyplazuje jazyk na lidi nebo přistoupí k nějaké paní a pěkně nahlas volá: "Paní je zlá, paní je zláá, paní je zláááá".
Ty "nejlepší situace" vám nezvládám vyfotit...když moje dítě utíká do silnice, tak zachraňuji dítě, když někoho bije nebo někomu nadává, tak zachraňuji lidi a situace...
Když olizuje nevhodné věci, visí na nevhodném místě v obchodě, hází rohožkou v lékárně nebo "vytírá" zem párkem v rohlíku... tak nemůžu fotit.... na to nemám nervy....
Tohle fakt fotit nedokážu.... Ale předpokládám že vaše představivost je dobrá a že si to živě dovedete představit....
Cestou domů si sedl na patník, nohy strčil do silnice a s nesmyslnými slabikami se kýval dopředu a dozadu....
Ano, ted je relativně malý, tak ho vezmu do náruče a násilím připoutám na kočár, protože na domluvy nedá, ale stále jsem doufala, že BUDE poslouchat.
Když ho to nenaučím teď, tak KDY?
Ted ho zvládnu fyzicky, ale za pár let ne...
Jak to že si neuvědomuje nebezpečí?
Bude líp?
Nemám auto, nemohu tedy dojet na pravidelný páteční dýchánek do APLY.
Po zahradě běhá BOS, odmítá se obout... a za den má aspoň patery ponožky. V poslední době si boty sundavá i ve městě.... A vysvětlení, že se bez bot nechodí, že bude mít studené nožičky nebo špinavé ponožky - to je mu absolutně "putna".
