Jak to u nás vypadá, když nejde proud???

Dnešní den začal neslavně.

Jendovo: "Co pustíme" se rozléhalo celým domem.....

Co pustíme?!!  Každodenní a téměř celodenní rituál. Bez zapnutého DVD s pohádkou ani ránu.
Vydrží to tak 5-10 minut a je u toho nervozní "jak pes"...

Když jsem dávala kazetu do přehrávače, zjistila jsem, že nejde elektrický proud....

V tu chvíli mi došlo, že někdy před pár týdny jsem viděla na sloupech upozornění, že ten a ten den nepůjde proud. Ale protože to bylo "až za měsíc", neřešila jsem to.
Nevím, co bude zítra, natož řešit to, co bude za měsíc....
A dnes se mi to nevyplatilo.

Snažila jsem se Jendovi vysvětlit, že nejde elektrika, ale neuspěla jsem.....lítal po bytě a on nefungoval ani jeden z jeho rituálů ...televize, větrák, světla, mikrovlná trouba...nic...


Když jsem mu něco říkala, tak volal: "nepííívej" ! (nezpívej) a "nejikej toooo" (neříkej to)" !!!!

Když jsem ohřívala jeho mléko na sporáku v hrnci, plakal, že tak se "to nedělá".... Ano, je zvyklý na mikrovlnku.
"Jeníkovi nejíbí, fuuuuj"...

Když jsem mu chtěla číst knížku, válel se po zemi a křičel: "Jeníkovi nejíbí kížka" (nelíbí knížka)!!!!!!!!!!!!!

Mlíčko nevypil....
Každé ráno pije mléko u pohádky a protože pohádka na DVD nebyla, nepil mléko.

At jsem nabídla jakoukoliv činnost, kterou bych ho zabavila, plakal: "To nemůžeš dělat, mamino bbá (blbá), di pič (jdi pryč).
Maminko, nečti kížku (knížku),  tačíííí (stačí), nééééééé.... Jeníkovi nejíbí!!!!"

Po hodině a půl řvaní, ječení a válení se po zemi, kdy jsem nevěděla, jak ho uklidnit, zabavit nebo rozptýlit, jsem mu NEVÝCHOVNĚ nabídla čokoládu.
Vždyt ani nesnídal...určitě měl hlad...ale cokoliv jsem mu nabídla k jídlu,
tak to bylo špatně...

Než posnídal čokoládu, stihla jsem najít po bytě jeho oblíbené zvukové hračky, které jsem potom pouštěla pořád dokola....

S velkým vypětím a na třetí pokus se mi povedlo dát mu antidepresiva... Normálně už je sní v pohodě u kuchyňské linky, dostane čaj na zapití a odměnu = želatinový bonbonek...

Dnes to nešlo...chyběly rituály, pravidelný řád a Jenda sebou zmítal na zemi....
V tu chvíli jsem děkovala Bohu, že nebydlíme v paneláku....

Pak mě napadlo, že se podívám do kazeťáku, co se tam dává za baterie, že bych ho možná zabavila pohádkou na kazetě....Hmm, tak 6 velkých tlustých baterií doma nemáme.

Nakonec mě napadlo dojít k Šárce do pokoje a přinést CD přehrávač....

To by mě za normálních (klidných) okolností nenapadlo, protože by mi došlo, že sluchátka si ASI Jenda na uši nedá... Ale po hodině a půl ukrutného řevu mi to nedošlo.

Vložila jsem do walkmana baterie, CD s Hurvínkem a chtěla jsem si poslechnout, zda to fuguje.

Přece jen je to dlouho, co jsem podobné zařízení držela v ruce...
Jenda řval: "Nedávej na havu (hlavu), nejíbí!!!, neděláááá!!!"

Ráno musím mít kávu, jinak nefunguji... A tak jsem si vařila vodu v hrnci na sporáku...Jenda ječel a já jsem se snažila ho moc nevnímat. Když se voda uvařila, vypla jsem vodu pod hrncem a šla si nachystat hrnek s kávou...pak jsem kafe zalila vodou z varné konvice...tou studenou od včerejška... a došlo mi to až tehdy, když se káva ve studené vodě ne a ne rozpustit....

Chtěla jsem mu ukázat, že v těch sluchátkách uslyší oblíbeného Hurvínka, tak jsem ho chvíli honila po bytě, zalézal pod peřinu, do kouta i pod postel, ale sluchátka si nenechal k uchu ani přiložit.
Po marném 2 hodinovém vyčerpávajícím boji konečně přestalo pršet a vydali jsme se na procházku.
Ze začátku to vypadalo, že ani tady neuspěju....
 "Je moklo (mokro), mám tudený lučičky (studené ručičky), Jeníkovi je zima...."
Ale podařilo se mi ho nalákat na kartičku s lovem šnečků a na sběr kamínků.


Po 2 hodinách jsme se vrátili zmrzlí, špinaví, unavení, ale relativně v pohodě a se sklenicí plnou šneků....

Další krize nastala, když jsem si doma přes ramena  přehodila deku, byla mi zima, protože ani plynové topení bez elektřiny netopilo...
"Deka nedáváááá".... ječel tyránek...

I jeho jsem chtěla zachránit před studenými ručičkami a obléknout mu svetr....ALE TO SE MI NEPOVEDLO... Na svetr přece Jenda doma není zvyklý.... NA x tý pokus jsem mu navlékla aspoň druhou mikinu.


Pořád dokola opakoval: "Pán je zlej, obil (rozbil) Jeníkovi televizi, větlák (větrák), hampičku (lampičku)....
Když se mi povedlo ho "ukecat", aby si šel v poledne lehnout, spadl mi na chvilku kámen ze srdce...
Po vyspání jsme šli zase na 2 hodiny ven....
Když jsme po 2 hodinách přišli.... Jenda nadšeně volal: "Pán splavil světýlko" ...

Přemýšlela jsem, jak to zjistil, když ještě nejsme doma, ale Jenda byl v garáži jako první a i tam asi mačkal dopoledne vypínač.... protože v garáži bylo rozsvíceno.


Doma se svítilo v každé místnosti a Jenda byl spokojený jako blecha....
Pustila jsem Krakonoše a s úsměvem na rtech jsem si šla udělat teplou kávu.
Až příště vypnou proud, měli by rodinám s Autíky dávat náhradní zdroj....

 

Nééé, bundu néééé....

Byl jednou jeden víkend.... 
Člověk v koutku duše doufá, že bude moci někdy říci, že strávil poklidné 2 dny.
Ale ouha...

Nastal podzim a Jendova nálada se zase zhoupla k bodu mrazu.
Sousedé si musí myslet, že své dítě týrám, jinak by tak často neřvalo....
Asi Jendovi chybí sluníčko. :-)

Jednou mu vadí déšť a odmítá vyjít z domu, podruhé sice vyjdeme, ale odmítá si stoupnout na mokrou zem.

Jindy mu vadí vítr nebo člověk, kterého jsem přibrala na procházku.
To už se moc často nestává, protože si tu procházku pak neužije nikdo.... A tak chodíme stále sami.


Včera jsme pro změnu ani nevylezli ze vrat na ulici a Jendy se zuby nehty držel afektivní záchvat.

Venku je jen 9 stupňů, zima...počasí, že by psa nevyhnal...

ALE mezi Jendovy rituály patří každodenní odpolední procházka. Někdy mi připadá, že má v sobě Jeníček hodiny. I kdybych se nepodívala na hodinky, tak jeho nálada mi spolehlivě řekně, kdy je čas na procházku.

No jo, ale co s počasím?! Podzimní výkyvy, mokro a sychravé dny ? To není nic pro Jeníčka.

Zvykl si, že bylo krásně, svítilo sluníčko a on pobíhal po zahradě jen v mikině a bez čepice....

To mi připomíná dobu, kdy po zimě nastalo jaro...všichni odkládali svršky, jen Jenda seděl na kočárku zarytě v zimní bundě, v zimní čepici a přikrytý dekou a odmítal si nechat třeba jen rozepnout zip u bundy....

Jenže včera mi byla zima i v podzimním kabátě.
A tak jsem se  snažila obléknout Jendovi bundu a čepici. "Slibovala jsem hory doly".
Ale když "kamarád" NECHCE, tak se nenechá motivovat ničím.
Při usilovném boji jsem se pořádně zapotila, ale pak jsem oblečeného Jeníka  s úlevou vystrčila na zahradu. Chvíli jsem doufala, že "všechno bude fajn..."

Jenda hystericky řval, běhal dokola po zahradě a snažil se ze sebe bundu servat.
Čepice se mu povedla na první pokus, nemá tkaničky, tak to bylo jednoduché. Marně jsem mu vysvětlovala, že je zima, fouká vítr,  bude mít studené ručičky a že já mám přece také bundu....


Po několika minutách boje se mu povedlo bundu ze sebe dostat, zahodit, pošlapat.... A ten svlékací  boj ho tak rozčílil, že se půl hodiny válel se řevem po zemi, zalézal za gauč, házel po mně všechno, co mu přišlo pod ruku, snažil se mě praštit a nedal se ničím uklidnit.

Jen jsem ho vtáhla dovnitř s pocitem, že tohle lidi na ulici vidět nemusí....


Tentokrát nezabraly ani oblíbené pohádky na DVD, dokonce mi přišlo, že ho to rozlítilo ještě víc.
V jednu chvíli hladina mé trělivosti dostoupila vrcholu a já jsem měla chuť ho přetrhnout na "dvě půlky".

Popadla jsem zmítající se, prohýbající a kopající dítko  a  odnesla ho do ložnice do postýlky.
Ještě dlouhé minuty hystericky řval a vzlykal...

On plakal v ložnici a já v obýváku, aby mě neviděl... Naštěstí nezná sprostá slova, protože jsem přesvědčená, že by je na mě v tu chvíli bezmyšlenkovitě chrlil....

Ale i jeho pouhé: "Maminko zlá, hnusnááá, vypadni"... opakované stále DOKOLA ...mi stačilo....

Občas v koutku duše tiše závidím maminkám, které si řeknou :"Jdeme na procházku" a po pár minutách v KLIDU jdou...krásně učesané, oblečené, voňavé, načančané dítko oblečené do značkového oblečení a s úsměvem na rtech....
Já kolikrát vyběhnu ve špinavých kalhotách, neučesaná, zničená, zpocená a vůůbec neřeším, co má Jenda na sobě...Kolik fleků a děr má zrovna ten den jeho oblečení....

Kdybych ho měla lovit a přemlouvat, že mu dám "hezčí" oblečení, tak asi nevyjdeme nikdy.... :-)
Tak, jak je, v teplákách a mikině, v tom, v čem se válí po zahradě, v tom chodí ven.... a to jsem ráda, že vůbec JDE....
To mi připomíná, že musím vrátit knížku do knihovny a nemám obrázek s knihovnou...to je ale nedostatek.  :-)
Asi vyfotím do cestovního proužku knížku, kterou potřebuji vrátit...

A tak nám držte palečky, at dnešní příprava na procházku dopadne lépe než včera.
 Jenda nesnáší pláštěnku, slídu na kočáře, odmítá deštník a nikdy si nenazuje holinky... tak mě zrovna napadá, že bysme se měli přestěhovat do teplejších krajin, kde takové věci nejsou potřeba... :-)

Třeba by to tam bylo lepší.... :-)

Jeníček má rád obrázky....

Vedu Jeníčkovi zážitkový deníček.

Když mu byly asi 2 roky, tak nemluvil a já jsem nejdřív zkusila nakoupit a přečíst literaturu o znakování batolat....
Hm, neuspěla jsem. Moje batole znakovat nechtělo... Ted, pod rouškou autismu, to chápu....
 Tehdy mi bylo záhadou, proč nechce ukazovat....

Pak jsem byla na přednášce o alternativní komunikaci.
Paní z APLY zmínila obrázkový systém. Od té doby Jeníkovi vše fotím a lepím do zážitkového deníčku. Už jich má několik a rád si je prohlíží.

A jsem přesvědčená o tom, že až na základě obrázků se Jeník posunul dopředu po stránce řečové i psychické. Obrovsky mu to prospělo.

Před obrázky to bylo velké přerostlé "miminko", které nerozumělo a musela jsem používat jen jednoslovné výrazy.
Od najetí na obrázky se pomalu rozmluvil, začal více chápat a já jsem mohla používat delší věty. Deníčky prohlížíme stále dokola.
Své deníčky má moc rád.
Rok jsme si takhle vystačili jen s těmi deníčky.


V únoru jsme začali jet regulérně podle "autistických pravidel".
Začali jsme postupně s denním režimem, komunikační knihou a cestovním proužkem.
Dva měsíce to fungovalo bezchybně.
Po 2 měsících, po nemoci a regresu v chování jsme o denní režim přišli. Používám ho já, Jenda ho registruje, ale bojkotuje.
Nevadí. Vím, že o něm ví, občas si přečte, co bude a myslím, že hladina stresu i hluku se díky obrázkům mírně zmenšila.

Cestovní proužek má Jenda moc rád.
Když jsem ho zapomněla vzít na kontrolu na genetiku, byla to tragédie. Nepovedlo se mi z Jeníka svléknout ani bundu a v čekárně byl málem nepříčetný....
Na neurologii zvládneme díky cestovnímu proužku svléknutí až do plenky, i když s pláčem, ale přežije to. :-)

Po několika týdnech manžel zprovoznil tiskárnu a já jsem vyrobila po nocích další kartičky.
Poslední týden jsme nemohli jít nakoupit do obchoďáku, Jenda se válel po zemi a plakal. Sice jsem mu vždy vysvětlila, co jdeme nakoupit a kam, ale on raději VIDÍ,  než slyší... :-)

A dnes???
Celou cestu si držel proužek a četl si ho.
Byl šťastný. Nakoupili jsme piškoty a sušenky, tak, jak to bylo na proužku a šli jsme domů.

Před pár dny jsem ho táhla do obchodu násilím a dnes to proběhlo relativně v pohodě. Až ke konci už ho nebavilo čekat u pokladny a křičel, ale nedá se to srovnat s nákupem před týdnem....
Doufám, že to nezakřiknu.... a že cestovní proužek bude fungovat i nadále....

Ptal se asi 20 x: " Co bude dělat Jeník doma?"...Odpovídala jsem: "Budeš si hrát".....

Těšil se domů na hračky. Musím vymyslet, jak udělat proužek delší, aby se mi toho tam vlezlo víc... i ty oblíbené hračky....

Doma se vrhnul na svou pavučinku s pavoučkem a byl rád, že má nákup za sebou....

A já?
 Já vlastně taky....

 

Musím se pochlubit....

Někdy si říkám, že by si na mě asi smlsl nějaký psycholog či psychiatr.
Jeden den tu brečím, co moje dítě všechno neumí a druhý den se raduji z jeho pokroků.

Dnes mám tu veselejší náladu. Venku svítí sluníčko, holky jsou ve škole, manžel je také ve škole a Jeníček spinká poledním spánkem....
To je klid.  A balzám na duši. :-)

Chc se s vámi podělit o všechno, co Jeníček v poslední době zvládá....
Řekla bych, že udělal velký pokrok.

Jenda začal malovat...hurááááá.
Sice jen fixami, nic jiného do té své tlapičky nevezme, ale díky Bohu za to.
Maluje pavouka, pavouka, pavouka a zase pavouka. Občas přidá i pavučinu. Heč. :-)
Udělá "kolečko" a okolo paprsky...Nezasvěcený člověk by řekl, že to je sluníčko, ale on je to pavouk. A jaký krááásnýýý.
Nikdy jsem neviděla krásnějšího pavouka. :-)

Jenda říká: "Jako nebíčko (modrý), jako tešinka (červený), jako tavička (zelený) a jako "ktek" (krtek - černý).
Paráááda. Jeník umí malovat a učí se u toho i barvy. :-)


Další novou dovedností je jízda na koloběžce. Díval se na dvd Teletubies a ted často jezdí po zahradě a stále dokola volá: "Fičí, fičí, fičí Po", "Fičí, fičí, fičí Po"....

Také se naučil  vylézt na strom a na stůl. To je ted jeho oblíbená zábava...

Sebere holkám pero, pokud ho nechají někde válet... A to se stává dost často, protože mám doma 2 nepořádnice. :-)

Jeníček pak  vyleze na stůl a mlátí perem do "lustru"....
Vydává to hezké zvuky. :-)
Myslím, že by to vydržel delší dobu, ale já mám strach, že se mu zatočí hlava a že spadne, tak ho po chvíli s řevem sundavám...

Tak, jako umí vylézt na stůl, tak se naučil vylézt i na skříňku od plynoměru a hop...skočí dolů...a už je na ulici...

Dříve jsme zamykali branku a   klíč jsme nechávali zepředu, pak se Jenda naučil klíčkem otočit, tak jsme ho dávali na druhou stranu...

Když přišel na to, jak prostrčit ručičku a klíčem otočit, dali jsme klíč do garáže na hřebík a pravidelným návštěvníkům jsme nechali klíč přidělat.
Myslela jsem si, že máme po starosti.
Chyba lávky. Ted "klíč neklíč"...Jenda přeleze "budku" a utíká pryč...v tom lepším případě se válí na silnici nebo na chodníku...

Tak ted abych byla neustále ve střehu.
Néé že bych jindy nebyla. :-)

Mám velikou radost.
Po 2 letém bojování s diagnozou DMO, cvičení bodíků a řvaní u Vojtovy metody, cvičení na baloně a dojíždění na rehabilitace do Prahy, vidím, jaký pokrok udělalo dítě, které si sedlo teprve v 17 měsících a u kterého to ještě v roce vypadalo, že nikdy chodit nebude.

A tak provolávám 3x sláva:
Sláva Vojtově metodě.... Sláva včasné diagnostice našeho neurologa a sláva pravidelnému vyčerpávajícímu cvičení.

 

Na procházku s brouky....

V poslední době mi Jenda nedělá radost. :-)

Místo plyšáčků si bere na procházky brouky....tedy  - jakoukoliv živou "havěť".

Pár dní nosil šnečka a dnes si našel brouka. Nevím, jaký druh to byl.
Ještě se v nich nevyznám, ale asi bych si měla pořídit entomologický slovník. Třeba bych tím Jendovi udělala radost. :-)

Chtěl jít na procházku s broukem a mně se nějak nelíbilo, že ho drží v ruce.

Dala jsem mu tedy prázdný, umytý kelímek... Jenda si do něj broučka vložil, sedl  si na kočárek a jeli jsme.
Když jsme dojeli na konec ulice, zjistil, že brouka nemá a plakal.

Vrátili jsme se zpátky, hledali a brouk nikde...
Jenda byl nešťastný a pofňukával.

Po chvíli se mi podařilo najít jiný druh brouka, ale naštěstí to Jendovi nevadilo.
Byl rád, že má aspoň nějakého.

Cestou našel druhého ....Brouk seděl na zábradlí a já jsem ho neviděla.

Se slůvky: "Jeník našel "bouka"...bouk čekal na Jeníka".... pochodoval spokojeně dál do města.

Tak a ted už měl kamarády dva....

Zvládli jsme s nimi menší nákup ve městě. Jenda šťastně seděl na kočárku a držel si kelímek, aby mu broučci neutekli.

Ve frontě u pokladny byl malinko nervózní a kousal si ruku.  To bysme zvládli, kdyby na něj 2 ženské nesahaly....
Nechápu, proč má někdo potřebu na něj sahat....pak už nastal řev a Jeník nořil nos do potahu na kočáře....

"Jeník bojíííí, paní zlá..."


Že bysme zaměnili nápis na tričku? Co takhle: "Nesahejte na mě, nemám to rád"....?


No ale přežili jsme to a šli jsme na lov pavouků... Musím však přiznat, že tohle nejsou moje oblíbená zvířátka.
Já tu havěť nevidím, ale Jeníček  si všimne kdejakého malinkatého zvířátka.
Sám někde našel klacek a lovil mravenečky, brouky, housenky a pavouky...

Jeho "udělej malá malá ...pavouk hodnej".... mě dojímalo....

S odporem jsem JAKO pohladila housenku a pavouka a pomalu jsme se po skončení lovu vydali domů....

Ukazoval své poklady svým sestřičkám a plakal, když dělaly "fuuuuj".....


Na zahradě pokračoval v lovu a byl šťastný, když ulovil další kousek...

Vzal si je domů, pustil jim pohádku a pak si je skládal na stole do řady. Občas mu nějaký utekl a on volal: "Bouk utekl Jeníkovi".....

Večer přijela babička, protože bude Jendu zítra hlídat, až se vydám na symposium o autismu do Plzně.
Rozhodla jsem se, že si udělám celodenní výlet. :-)

Moje mamka byla z havěti v šoku, ale předem jsem ji varovala, aby neprojevovala svoji nelibost moc nahlas....

Jeníček si chtěl vzít brouky  s sebou do postele, bál se, že by mu zase utekli....tak jsem mu dala sklenici s víčkem...

Brouky, pavouky i housenku si tam spokojeně naskládal a předpokládám, že ráno bude pokračovat ve hře....

Bleeee...
Asi ho nepřemluvím, aby si kvůli mně našel jinou zálibu....

Stavíme do řad....

Jeníček má novou zálibu....
....staví věci do řad....

Někde jsem četla, že je to vývojový skok dopředu, tak se tu raduji z pokroků svého synka.

Místo rozhazování, házení, tlučení  a mlácení hračkami ted kralují při hře Jeníčka řady a kolony....

Néé že by zapomněl rozhazovat hračky nebo mlátit věcmi... Takové věci si schovává do zásoby dál, aby měla maminka co uklízet a aby tu náhodou nebyl moc velký klid.

Staví si do řady cokoliv, co mu přijde pod ruku.
Doma to jsou oblíbené dudlíky, houbičky na nádobí, gumové ještěrky, krabičky od tic taců, domino, zvířátka, autíčka nebo kostky.


A venku? Tam je bohatství ještě větší....

Cestou na procházku si nasbírá své poklady - šípky, kaštany, žaludy, šnečky, kaštany, pecky od třešní, skořápky ořechů ap.
....a když nic z toho nenajde, spokojí se s jehličím, dřívky, peříčky, sirkami, kamínky a podobnými poklady.

Téma hygiena raději vynechám... :-)

Je tak krásně vytrvalý v tom hledání, že je mi kolikrát líto ho vyrušit. Musím se začít víc oblékat, protože mi na těch lavičkách venku už začíná být zima... Ale nedopřejte mu to, když mu to působí takovou radost.

Skládá si je na zem, na chodník, na lavičku, na schody na náměstí...kdekoliv...a je tak šťastný...se svými poklady. :-)

Ano, jsou to poklady. Pro nás jsou to nepotřebné a nedůležité věci, ale pro mého Autíka je to "celý svět"....

 

Stůj, hloupý vlku!

"Stůj, hloupý vlku!"
Budete se možná smát, ale tímto slovním spojením na mě volá Jeníček, když chce, abych se zastavila. :-)


I když mám leckdy chmury na duši, tak podobnou větičkou vykouzlí během vteřiny úsměv na mé tváři.
..."Hloupý vlku".... Hm, takhle mi snad v životě nikdo neřekl.

Je to věta z pohádky o Ovčí babičce. To je totiž ted u Jeníka pohádka "číslo jedna"....možná vedle Krakonoše, ale Ovčí babička vede  na celé čáře.

Pohádky o Ovčí babičce běží přes den v obýváku na videokazetě, a to pořád dokola a potom ještě  cca 3 hodinky večer před spaním na MC kazetě v ložnici...

Někdy se Jeníkovi podaří kazetu v přehrávači otočit a pak tu běhá s nadšením: "Jeník otočil sááám"...."Jeník je šikovnej"....


"Plán B" ....a to chodit s Jeníčkem co možná nejméně mezi lidi, zatím funguje. Starší dcerka nakupuje cestou ze školy drobné potraviny - máslo, rohlíky, porcovaný čaj a tatínek nosí obálky na poštu. Naštěstí to nemá z práce daleko.

Včera jsem s Jendou zkusila po 4 dnech dojít do obchodu, ale néé na nákup, jen pro párek v rohlíku a zmrzlinku - jeho oblíbená "jídla".
Aby si pobyt ve městě nespojoval jen s negativními zkušenostmi.

Bylo to fajn a Jeníček byl spokojený. Věděl, co ho čeká a hlavně to netrvalo dlouho. Čekání Jenda nemá rád.

Uvažovala jsem, že bych nafotila potraviny, které potřebuji koupit, zalaminovala obrázky a kartičky vložila Jendovi do cestovního proužku, aby věděl, co nakoupíme a kdy půjdeme domů.... Cestovní proužek má Jenda rád a ten nám pomáhá, když jedeme k lékaři nebo do APLY.


Ale ztroskotalo to na tiskárně...už několik týdnů v ní nejsou barevné náplně. Manželovi přijde moje záliba v laminování kartiček s obrázky pro Jendu nákladná a zatím náplně nedonesl... Asi budu muset pokročit ve svých znalostech techniky - zatím totiž vůbec nevím, co se do tiskárny  strká a kam.... Jen kde najít ochotného souseda, který by mi to vysvětlil a řekl mi, co si mám koupit? :-)

Jinak se Jeníček celé odpoledne bavil na zahradě - má asi 30 hopíků a ty posílal  ze skluzavky dolů. Pak je posbíral a zase znovu....

Jeho věrná společnice Betynka mu dělala společnost.
Bez ní by na zahradě nebyl.

Když ho přestaly bavit malé "kuličky", utíkal za mnou do kuchyně se slovy: "Dej piškůtky, Betynka má hlad"...a zase měli ti dva pár minut o zábavu postaráno....


A úplně nejlepší zábava je trhat trávu a sypat ji na psa....
Jenda trhá a trhá, sype travičku Betynce na hlavu a děsně se směje tomu, jak se Betka ohání hlavou, aby to ze sebe sundala....

Je to nádherný pocit - pozorovat tu sehranou dvojku, vidět Jeníčkův úsměv na tváři a slyšet jeho smích....

Jsem moc ráda, že je mám.... vnášejí radost a smích do mého života.

Zajeté rituály....

Jeníček má rád "své jisté"....
Už vím, že si nesmím udělat culík na hlavě, protože to Jendovi vadí...

V létě jsem si nalakovala nehty na nohách...
Asi jsem chtěla být hezká, ale Jendovi to tak vadilo, že jsem to musela zase rychle odlakovat.....

Nesmím si dát hlavu do dlaní a v duchu si zoufat.... protože i to je příčinou řevu mého synka....

Nesmím cestou do města odbočit z oblíbené trasy... "Musím" se zastavit u "jeho" oblíbené lavičky....
...a "musím" vzít balonek na procházku....
Nesmí se k nám pokud možno nikdo přidat, dokonce ani holky ne....

Když se ráno probudí, vadí mu dokonce i to, když ležím na zádech, protože je zvyklý, že většinou ležím na boku.....

Někdy si říkám, kde končí autistické rysy, kdy je to jen prostý vztek a kde začíná tyranie matky....

Kdysi dááávno Jenda usínal kolem 20. hodiny. Posledních pár měsíců mu večer trvá 2-3 hodiny, než usne.

Aby se 100 x za hodinu nevracel z ložnice do obýváku, tak jsme mu postupně do ložnice nanosili hračky, se kterými BY SI MOHL hrát - lego, autíčka, krabičky, stavebnici, koleje, mašinky, knížky apod. Ale stejně se každých pár minut vrací jako "bumerang".... :-)

Z televize do 23. hodiny nemáme "lautr nic".... O knihách ani nemluvím...

Protože už jsme měli pocit, že je v ložnici nepořádek a hračky se válí  tak nějak "bez ladu  a skladu" po zemi a v krabici, rozhodli jsme se koupit do ložnice poličky....

Přišlo nám to jako skvělý nápad.... A tak se i stalo. Koupili jsme poličky, manžel to sestavil a já jsem tam hračky s radostí naskládala.

Pár sekund jsem si libovala, jak je to hezky uspořádané... :-)


V tu chvíli přiběhl Jeník a křičel: "Nedáááveeej, nepačíííí (nepatří)..."
A všechno zase  vyndal zpátky na zem a do JEHO krabice.....

Dívala jsem se na něj, pak na tu krabici přetékající hračkami, ve které ted zákonitě zase nemůže nic najít....
....a znovu jsem hračky naskládala zpět do poliček....

No a takto jsme se bavili asi 20 x.... Jendovi se poličky vůbec nelíbí a hračky se nadále válí po zemi....


V obchoďáku na náměstí patří ke jeho ritálům už asi půl roku zakoupení Kinder řezu a ve městě si Jenda přes léto zritualizoval zmrzlinu....
Když jdeme do města, ptá se: "Koupíš zmrzlinku?"
Říkala jsem si, že už bude zima a že mu vyměním rituál zmrzlinky za párek v rohlíku, který Jenda vždycky bere Šárce.... Párek mu můžu kupovat i v zimě, i když to není zrovna moc zdravé jídlo... Ale u něj je zázrak, když vůbec něco sní, tudíž to neřeším...


A nepovedlo se....
 Tedy jinak: Párek koupíme, Jenda ho na náměstí sní a pak si řekne o zmrzlinku....
Chtěla jsem JEN vyměnit  zmrzlinu za párek v rohlíku a místo toho ted Jenda vyžaduje rituály oba dva....
A podobně je to i s oblečením - zakoupené modré botičky se tu netknuté válí už několik týdnů, tričko s oblíbeným "Burákem" jakbysmet...
Asi bych mu měla zase změřit nožičku, třeba už boty budou malé.... a možná by za ně v bazaru bylo pár korun...

Občas přemýšlím, jestli se těch rituálů někdy zbaví nebo ho budou trápit celý život???

Snědl lízátko i s obalem....

Kdo že si to přál, aby už skončily prázdniny a začala škola?

Nějak naivně jsem si říkala, že až tu holky nebudou, tak bude líp.
Zatím si tím nejsem moc jistá.... I když ...
.....možná...trošku....
Dopoledne to relativně ujde, i když svoje dítko neumím naučit JÍST, což mě dost deptá...
Tedy jíst normální jídlo.... nebo dokonce teplé jídlo... to vůůbec nehrozí...

Začíná mě štvát těch pár obilných polštářků, několik piškotů, hrst kukuřičných křupek a suchá kolínka...

Dnes Jeníček nebyl ve své kůži a odmítal i  Brumíky a suchá kolínka....

Zkusila jsem koupit v lékárně Nutridrink za 50 Kč - ve své naivitě jsem se domnívala, že bude mít alespoň nějaké vitamíny...vzala jsem víc příchutí...a Jeník???
Ani se toho nedotkl...
Kdyby  tak manžel tušil, jak vyhazuji zbytečně peníze....

Šárinka už pochopila, že pokud si chce odpoledne v klidu udělat úkoly, tak musí odejít do svého pokoje.
Eliška se však odmítá vzdát svého rituálu - dělá úkoly v obýváku za asistence maminky už 6 let a chce, aby to tak zůstalo.... Ale Jendovi všechno vadí - to, že si dělá úkoly, že mu sedí na židli, že si se mnou povídá, dokonce i to, když Ela pochová psa.... a několikrát Elišku praštil....Když se mu snažím vysvětlit, že to nejde, že se to nedělá, zkouší bít i mě....
A nakonec úkoly vždy končí řevem....
Tohle budu muset ještě nějak "vypilovat"...

Ani nácvik hry nám moc nejde. Občas se Jenda zabaví tím, že staví věci do řad...třeba kostky, kamínky, kaštany, šípky nebo krabičky od Tic-taců....

Ano, takové blbinky má raději než "normální" hračky....
Ale jinak to s hraním není nijak slavné....

To, co se naučil.... to, co jsme nadřeli....to, co jsem naaranžovala a nafotila do zážitkového deníčku, to už zapomněl.... a nebo ho to nebaví.
Potřebuje stále nové a nové aktivity, nové a nové podněty...a nějak nebere ohled na svou matku, které už docházejí nápady....

Dokonce už si ani neříká, že má plnou plenku.... Jak jsem se radovala, když pár týdnů hlásil, že má EE v plence....a doufala jsem, že je to krok dopředu.
Nevím, ted už si aspoň týden neříká...a vůbec mu to nevadí.... Klidně si v tom vesele sedí a asi ho to ani neobtěžuje....

Večer rozbil postýlku. Manžel ji už několikrát spravoval...Ted nevím...má Jenda takovou sílu nebo to bylo tak ledabyle opravené? :-)

Jenda vzteky praštil několika šprušlíky o zem, až se rozlétly na dvě půlky a pak vydržel hodinu bouchat tyčkami do zbylých šprušlí...

Kdyby to nebylo v půl jedenácté v noci, tak mi to snad ani nevadí....Docela prima muzika. :-)
ALE s blížící se půlnocí je to docela ubíjející....

Zvláštní je, že pořád do něčeho bouchá, mlátí, klepe, tluče a je vidět, že mu to působí radost...

Ty zvuky, které vytváří či vyluzuje ON, ty mu nevadí.

Ale když někdo mluví, tak Jenda křičí: "Nepovídeeej", "Nemluv" ap. a je nepříčetný, když na něj třeba jen trochu zvýším hlas....


V poslední době ho musím stále hlídat...s klidem si dá do pusy kamínek, kaštan, pozlátko z čokolády nebo samolepky, které holky zapomenou na stole a normálně to přežvykuje....

Před chvílí jsem přišla do ložnice - 2 hodiny po tom, kdy jsem ho poprvé uložila k večernímu spánku...
...ani nepočítám, kolikrát vylezl....
A najednou bylo TICHO.... to vždycky zpozorním... :-)
Jdu se podívat do ložnice a Jenda kousal lízátko i s obalem....  Ptám se manžela, kde vzalo to dítě lízátko v tak pozdní hodinu?!
Prý: "Já jsem ho dal do skříně".... Už jsem neměla sílu se ptát, proč dává lízátko v ložnici do skříně??!!!

V normálních rodinách snad mají lízátka v kuchyni či ve špajzu...Ale my je máme  v ložnici...
V této rodině mě neustále něco překvapuje....
Vzhledem k tomu, že už zbýval jen maličký kousíček lízátka na tyčce, zdá se, že to Jenda snědl i s tím "igelitem"....
Ne, nezdá!! To je holý fakt!!!

A tvářil se tak spokojeně...
Člověk má někdy chuť ho zaškrtit nebo mu alespon pořádně vynadat a ono to nejde... Když se na vás dívá tím svým andělským obličejíčkem a na tváři mu hraje vítězoslavný úsměv....něco jako: .."heč, našel jsem lízátko...a SÁM jsem si ho podal ze skříně...."  
...máte chut ho obejmout a na chviličku zabořit nos do těch jeho zlatých kadeří....a přesto vám to není nikdy dopřáno....

Je mi líto, že se nenechá obejmout a pochovat.... Občas to zkusím a on utíká se slovy: "Nech Jeníka pokoji (na pokoji), nelíbí Jeníkovi"....

Za chvíli bude velký kluk a nebude o to stát už vůbec.... Jestlipak se někdy dočkám toho, že by mě můj syn objal.....????