neděle 24. ledna 2010

Něco se mi nezdá

Máme 3 krásné, šikovné děti - Elišce je 11,5 roku, Šárce 10 let a Jeníčkovi budou 1. února 3 roky.


Jenda je náš rohatý andílek. Díky včasné diagnoze pana doktora Živného, díky Vojtovce a cvičení bodíků chodí, ještě v roce to na chůzi moc nevypadalo....  sedl si v 17,5 měsících... 15 měsíců proplakal....je to malý živel, který zabral veškerý volný čas maminky.


Pleny má  neustále...odmítá si sednout na nočník, ječí a vzteká se, neumí si sám hrát, neustále vyžaduje pozornost, nic si neumí obléct, svléct ...do toho holky v pubertě.... každý den je tu legrace ... :-)
S Jeníkem je to však  čím dál horší...Ted třeba odmítá třeba chodit bez kočárku. Nevím, jestli ho mohou bolet nožičky? Říká "bolí nohy". Myslím, že lhát ještě neumí....ale tahat kočár s 3letým dítkem v haldách sněhu....super zábava.
Dá se žádat o nějaký větší kočárek? Kdo napíše "poukaz"? To jsou informace, které se asi dají hledat na netu, ale na ten mi nezbývá čas...


Včera jsem to zkusila bez kočáru (druhý pokus a horší než ten první) a řval jak tur, táhla jsem ho po smyku z města domů. Lidé se otáčeli...domluvy neslyší a na plácnutí reaguje ještě větším vztekem a řevem..
Doma pro změnu se vším hází...Ale to už nějak neřeším. Včera si vzpomněl, že rozhází z přebalovacího stolku všechny papírové pleny...házel je po obýváku, do kuchyně, na schody, do psí boudy...a byl u toho tááák štastný  a hodný...přece jsem ho nemohla vyrušit větou, že "TO se nedělá"...Pokud si neublíží, tak to neřeším...
Když je Jeníček  v první fázi vzteku (jak jsem si to hezky rozdělila), dá se odvést pozornost, ve druhé fázi, kdy už to neúčinkuje, tak ho dám do postýlky a vyndám, až se uklidní, pokud dosáhne fáze číslo 3 a hystericky ječí, až se zalyká, tak nepomáhá nic...jen nechat ho řvát, dbát na jeho bezpečnost (z uctivé vzdálenosti) a nevšímat si ho... a on se cca po 15 minutách uklidní....Doma to zvládám v pohodě, horší je pozorovat na poště nebo ve městě nechápavé pohledy lidí...

Jeníček vyžaduje rituály - zavřené dveře i šuplíky, asi 30 plyšáků v posteli, nesmí mu žádný chybět, musí být stále zapnutá TV s jeho oblíbenou pohádkou, i když se nedívá...nevydrží sedět déle jak pár vteřin, ale TV vypnout nesmíme.
Nesnáší koupání - řve, jak kdybysme ho vraždili....Ani v létě v tom největším horku jsme ho nedostali do vaničky, natož do bazénu...ani když ho sestry lákaly oblíbenou hračkou...
Nemá rád změny...je zvyklý na dlouhý rukáv a dlouhé kalhoty, takže přemluvit ho v létě ke kratasům a tričku byl nadlidský výkon...povedlo se až po mnoha dnech a jen občas...Bez ponožek neudělá ani ránu... :-)
Nenechá si ostříhat vlasy, s nehty je také potíž...ale to je maličkost...Občas...v nestřeženém okamžiku...mu pár vlasů, které mu nejvíc překážejí, narychlo ustřihnu, než si Jeník stačí všimnout...A nějaké "zuby" už neřeším...:-)

V poslední době odmítá i manžela, vlastního otce - nesmí ho přebalit, cvičit s ním také ne...ani ho koupat...jinak kope, řve a bije ho...
A přesto ho manžel alespon 2-3 x za týden koupe...potřebuju  těch 10 minut vydechnout  a řev se snažím ignorovat...
Jenda se bojí kotle a bouřky...hystericky ječí, když slyší, že venku prší nebo když má jít okolo kotelny do ložnice...
Je "nepříčetný", když si třeba Eliška sundá boty....MUSÍ je mít na noze a ne vedle na zemi....
Stejně tak nesmí mít Jenda zip u pusy...maličkosti, které ho dokáží dokonale rozhodit...

Koupila jsem Jeníčkovi relaxační hudbu pro děti, uklidnující melodie (zapomněli mi říct, koho mají uklidnit), pak třeba ptáky v lese, zurčení potůčku ap., ale nemůžu to pustit, protože se Jeník rozčílí.....Má vždy období - měsíc - dva, kdy chce bud jen DVD Krtek 1, Zpívánky nebo Zlatovlásku (jedna věc ho drží delší dobu) a nic jiného se v tu dobu nesmí pustit....Ted jsou to Kostičky.

Je to čím dál horší, dostal sice přírodní kapky na zklidnění, ale asi nepomáhají...
....Nevím, jestli vůbec....a kam dojít....stejně se nenechá nikde vyšetřit... A není to brzy ve 3 letech? I když někdo mi říkal, že absolvoval psychologické vyšetření s ročním a dvouletým dítětem.
Nevím, zda žádat o nějaké příspěvky či delší mateřskou... a hlavně, jak na něj...

Ale ano, vlastně vím - ze zkušenosti s Eliškou  - trpělivost, trpělivost, trpělivost a láska...spousta lásky...:-) K tomu pevný řád a nějaké mantinely.
Ano, mantinely...ale zbyly ještě nějaké? Možná.... pár..že se nesmí lámat mamince prsty u cvičení a že v 19:30 h. jde do postele, i kdyby čert na koze jezdil a nevyndám ho, i kdyby vyváděl psí kusy....Ale to je tak asi všechno...


Manžel už několikrát řekl, že Jeník není normální...
Dřív neměl Jeník rád knihy, ale pomalinku, po pár sekundách se mi podařilo ho ke knihám přivést, i když mi často ukazuje jen "pímeno a číso" :-) Nic jiného "číst" nepotřebuje...
Občas zkusím "něco nového" - jako třeba razítka, ale moc neuspěji...měl "pinavé lučičky" a záchvat vzteku, když to nešlo umýt...

Nesnáší tělěsný kontakt, nechce se přitulit, hned se se řevem odtahuje.
Nebyla jsem 3 roky pomalu na žádném výletě, nejen proto, že cvičíme několikrát za den, ale také proto, že Jeník spí JEN ve své postýlce, tak se nesmím ani zdržet u mé maminky, na poledne musím být doma a dát ho spát, jinak je zle... Jinde Jeníček nespí.
Venku na něho nesmí nikdo promluvit, což lidi rádi činí, pak se vzteká...v lepším (nebo horším?) případě křičí "pivo, pivo"... Nechápající pohledy lidí mi už přestávají vadit...dokonce se tomu dovedu i zasmát.

Pokud si nááhodou doma začne hrát, tak ho každá maličkost vyruší - když vstanu od stolu, holky jdou na WC, když zaštěká pes...cokoliv...

Eliška měla ADHD - poruchu pozornosti s hyperaktivitou, cvičili jsme nápravu pozornosti a grafomotoriky, jezdili na muzikoterapii s plaváním, a i když mi to tenkrát přišlo hrozné...oproti Jeníkovi to byla Havaj... :-)))
Asi mě chtěl osud zkoušet, zda jsem lekci s Eliškou před pár lety zvládla na jedničku a jak si poradím podruhé....
Ale zjistila jsem, že i když možná diagnoza bude stejná, projevy a chování dítěte se mohou na hony lišit, i reakce a můj přístup musí být jiné a hlavně adekvátní novým a často nečekaným situacím...nedá se paušalizovat, že co platilo na Elišku, bude platit i na Jeníka...ne, to vůbec ne...
...Jeníček je svéhlavička. :-)

Někdy si říkám, že je to jen období vzdoru, ale po zkušenosti se 2 dětmi o tom pochybuji... Jeníček je uřvané, uječené dítko už od narození.   Přijde mi, že je na tom jako před lety Eliška...jen asi v horší formě....
V TV kterýsi den mluvila K. Kornová o synovi s DMO a autismem a hodně mi to připomínalo Jeníka...Mohl by mít Jenda autismus? Pokud ano, jaký? Vím, že je několik druhů...třeba by mi pomohlo nastudovat na toto téma nějakou literaturu...:-)

Ano, je to rarášek, ale přesto by ho člověk nevyměnil...když se na vás usměje svým kouzelným úsměvem a zavolá: "Maminko, BOUK"...odpustila bych mu všechno a nevyměnila bych ho za všechny poklady světa...

Pář řádků stačí, aby se matce 3 dětí ulevilo a aby nabrala sil do dalšího boje.... :-)


 .

2 komentáře:

  1. Jsem najela od začátku- je to moc hezky napsáno a moc zajímavě. Kolik my ostatní o tom nic nevíme. když uvidím maminu s ukřičeným dítětem- určitě by mě tehdy nenapadlo, že může být třeba autista

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A právě proto to dělám, aby se co nejvíc lidí dozvědělo, CO AUTISMUS obnáší... a že uječené vzteklé dítě nemusí být jen "rozmazlený fracek", ale dítě s vážným problémem. Jsem ráda, že se občas někdo vrátí na začátek. Děkuju.

      Vymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...