My a autismus

.....pokračování blogu Amelie píše.



pátek 22. května 2015

Svět podle Jana


Babička koupila dětem malé přívěsky s jejich jmény.


Svět podle Jana:

Eliška říká Jeníčkovi:
- "Jení, to je TVOJE"...
a Jeníček říká:
- "Není, já nejsem JANA!"




čtvrtek 21. května 2015

Na hřbitově


Snažím se Jeníčka zapojovat do všech aktivit, pokud to jde.
Nic nelámu násilím, ale pomalu zkoušíme nové a nové věci.
I kdyby jen pár minut...každá minuta, kdy se Jeníček něco nového dozví nebo naučí, za to stojí...


Tentokrát jsme se vydali na hřbitov.


Jeníček nesl svíčku a sirky.



Musela jsem ho trošku krotit v jeho aktivitách, opakovaně upomínat, aby byl potichu a nebyl tak "hlučný", ale vcelku to šlo.








Ukázala jsem mu, kam se háží odpadky, kde si může umýt ruce, kam si může sednout na lavičku, jaké kytičky jsou na hrobech...




..a zase jsme šli domů....


úterý 19. května 2015

První velká jízda vlakem


Nedávno nazrál čas k tomu, abysme zkusili jízdu vlakem.
Jeníček zvládl pár km loni na táboře s APLOU, ale jinak vlakem jet odmítal. Ani holky ho nedovedly přemluvit.


Ještě před rokem či dvěma nemyslitelné.
TEĎ jsem věděla, že to Jeníček zvládne.


Hlavně nezapomenout na "úplatky", na jídlo, na pití, na bonbóny....
Hračky a iPad  z batohu před lidmi odmítal vyndat, tudíž bylo na mně bavit ho celou cestu.


Chvilkama se Jeníček díval z okna, chvilkama se tulil ke kufru s hračkami...



Pořád se ptal, jaká stanice bude "teď" a kdy už tam budeme.


V Praze jsme měli chvíli čas na další přípoj, a tak si dal Jeníček vodu, čokoládu na špejli a Brumíka...





A tady už nám to jede dál. Poctivě stál za oddělovací čárou a hezky se držel kufru.


Po vyšetření v SPC dostal od kamarádky za odměnu plyšového čuníka a dva dudlíčky, za což jí patří neskutečný DÍK... a byl spokojený. Ještě jsem mu koupila oblíbené fazolky do vody...




...a pak už utíkal do auta...


Neskutečný výkon.
Díky Bohu za každý pokrok, za každý krůček vpřed, za každou světlou chvilku v životě.

pondělí 18. května 2015

Zubař a knihobudky


Dnes jsme absolvovali po půl roce kontrolu u paní zubařky.
Děti kaz neměly, já bohužel ano...


Poté jsme se podívali do našich oblíbených knihobudek... Jenda už je zná, a tak mi je z dálky nadšeně ukazoval.






...dali jsme si zmrzlinu...






...navštívili jsme místní infocentrum....







...a jeli jsme domů.
Jenda už toho měl dost...